Temné znamení - František Šmehlík

recenze

Temné znamení je povídkový soubor debutujícího mladého českého autora Františka Šmehlíka. Šestice různorodých hororových povídek z moravského prostředí má jistě co nabídnout každému, kdo se rád bojí.

Oběť: Radim Schneider je oblíbený dětský lékař – pak však v sobě objeví hrůznou úchylku.
Na úvod to jistě nebyla špatná povídka, nicméně mně by se líbilo, kdyby autor námět více rozpracoval. Možná jsem úchylná, ale povídce by podle mého prospělo, kdyby byly ty zvrácenosti ještě více popsány – myslím, že by to působilo mnohem naléhavěji a děsivěji. Celkové vyústění příběhu nebylo špatné, ale ani mě příliš nenadchlo. Autor k němu však měl důvod, který pochopíte po přečtení celé knihy - 3/5

Černý pasažér v tramvaji č. 5: Zdeněk při nešťastné nehodě přijde o syna. Po pěti letech se v rámci své noční služby (je revizorem) musí popasovat s bytostmi z jiného světa, aby se svých traumat zbavil.
Musím se přiznat, že toto byla jediná povídka z celého souboru, která se mi vyloženě nelíbila. Nejsem si jistá, jestli to bylo námětem, zpracováním nebo prostě jen tím, že jsem to celé nepochopila, ale opravdu jsem měla problém jí dočíst. 1/5

Andyho pán: Andy je dobrácký zlatý retrívr, kterého bohužel (stejně jako jiné tvory) nemine stárnutí - s tím se těžko vyrovnává jeho mladý páníček. Po převozu retrívra do ordinace uznávaného veterináře se započne koloběh událostí sahajících daleko do minulosti…
Podle mého jedna z nejlepších povídek celého souboru. Námět je parádní a po celou dobu jsem byla napjatá, jak to vlastně celé dopadne. 4/5

Muž a všechny jeho duše: V této povídce v sobě hlavní hrdina začne vinou neúspěšného experimentu nosit duše tisíců lidí.
Tahle byla nejlepší. Sice myslím nejkratší, ale pro mě opravdu děsivá, protože věřím, že by k tomu v budoucnu mohlo klidně dojít. Také tempo téhle povídky jen umocnilo její atmosféru. Krátké, sekané věty tvořené často pouze jedním slovem se k tématu perfektně hodily. Jasně 5/5.

Temné znamení: Pátá povídka, po níž je pojmenovaný celý soubor, nás zavede do prostředí tajemných lesů, do kterých šílený spisovatel Štěpán Jiskra zasadil děj své děsuplné knihy.
Temné znamení je velmi různorodá povídka – seznámí nás s mnoha postavami a představí spoustu zajímavých míst. Rovněž atmosféra se neustále proměňuje, a proto mě to celé tak bavilo. Nebojte – povídka i přesto působí velmi kompaktně. 4/5

„Nepochlubil ses, že píšeš.“
„Nepíšu, abych se tím chlubil.“

Bonusová povídka: Dokonalá pařba: Parta zombíků v ní vyrazí na lov do místního nočního klubu…
Povídka nebyla špatná, ale mám pocit, že soubor nijak neobohatila. Rozhodně nepatří k těm, na které bych si ještě za nějaký čas vzpomněla. Myslím, že ji autor už mohl klidně vynechat…2/5

Celkově na mě soubor zapůsobil víceméně kladně. Autor má určitě dobré nápady, které (vzhledem ke svému věku) umí i slušně prodat. Bohužel jsem se ale při čtení nemohla ubránit pocitu, že už to tak trochu znám. V určitých momentech mi zkrátka přišlo, že kniha částečně čerpá z Kinga – ani ne tak v námětech, jako spíše ve zpracování. (Např. v povídce Andyho pán klasické „hlášky“ v závorkách „(Nikdo nemládneme)“ – přesně tohle King rád používá).

Stylem psaní mě František často překvapoval. Někdy velmi pozitivně („tma spojila svým dotykem půdu s oblohou“), někdy však byla souvětí příliš složitá a značně kostrbatá. Dílu by rovněž prospěla profesionální korektura, protože jsem narazila na spoustu chyb (pravopisných i faktických – třeba pavouk poutník místo pokoutník se objevovalo opravdu často). I slova se občas opakovala. Nicméně tyto nedostatky jsem autorovi více než ochotná odpustit, vzhledem k tomu, že se jedná o jeho prvotinu. Věřím, že až si bude František moci dovolit profesionální korekturu, posune své knihy zase o kus dál.

Co se mi líbilo opravdu hodně, byly dialogy, které působily velmi autenticky. Autor musí být dobrým posluchačem. Také postavy byly vykresleny dobře – měla jsem z nich pocit, že to jsou skuteční lidé z masa a kostí. Čeho bych se ale do příště vyvarovala, je nadměrné oslovování typu „pane Václavíku“.

Závěrem bych tedy chtěla pana Šmehlíka pochválit. Na svůj věk napsal celkem vyspělou knihu obsahující povídky s dobrými náměty. Celkově by ještě mohl zapracovat na stylu psaní a zmíněných korekturách, ale potenciál tam jistě je. Hodnotím celkově 4/5 (jsem trochu mírnější, protože se jedná o debut) a jsem zvědavá, kam se autor posune. Pokud budete mít možnost si knihu přečíst, určitě do toho jděte.

Sorrow

Komentáře (0)