Tak trochu nekonečný příběh
recenze
Zrádná frankovka (2016)
/ Channach
„I když platí i po letech, že ve víně je pravda, zatím však nikdo neřekl, v které lahvi konkrétně.“
Tedy upřímně řečeno, tato detektivka pro mě byla tak trochu nekonečným příběhem. A přitom nechápu proč. Prostě jsem se neuměla začíst. Pak uběhlo najednou 100 stránek a pak zase menší zpomalení. Možná za to může nachlazení, které jsem prodělala. Možná mi nesedla zápletka. Anebo to bude tím, že dle mého názoru by si kniha zasloužila ještě trošičku dopilovat. Jako by se jí něčeho nedostávalo a něco naopak přebývalo.
Je psaná moc hezkým jazykem. Hovorovým s poetickými prvky. A vinařské prostředí mě velice bavilo. Rčení:„víno, ženy, zpěv“ jde ruku v ruce s příběhem knihy a možná i životem samotným . (Pořád říkám, že knihy tuží charakter.) V knize se střídají výborně napsané pasáže a části, které mě doslova nudily a uspávaly. Především zbytečné detaily z kapitánova života několikeré omílání již známých skutečností. Tady by se má tužka „škrtalka“ vyřádila.
„Ale netušil, anebo nechtěl vědět jednu mnoha staletími prověřenou pravdu, která se jimi táhla jako červená nit.
A ta zní: noc a láska a víno ti nemohou rozumně radit.“
Přesto musím ocenit práci v redakci – po delší době bez chyb. Krásné jsou i obálky – vykreslují prostředí a „vinařská série“ s originálními názvy je tak sjednocena. Jsem ráda, že nezapadajíc série zelených.
Zrádná Frankovka mi přinesla nostalgickou vzpomínku na dědečka s koštýřem v ruce. To je velké plus. Velice se mi líbila postava Lindy a škoda, že jí nebylo trošičku víc. Držím jí pěsti. Silnou stránkou knihy je velmi věrohodná atmosféra. Jen maličkost – na vesnické zabíjačce bych očekávala cokoliv – škvarky, jitrnice, tlačenku, ovar a mozeček, ale guláš? Nicméně jsem musela rodince uvařit k obědu prejt. :-) A oceňuji, že se v knize nevyskytuje XY zbytečných postav, u kterých by bylo jasně patrné, že slouží pouze k rozšíření okruhu podezřelých – to nesnáším. A vraha, neuhodnete. To si troufám tvrdit.
Zrádná Frankovka je typickou českou detektivkou, jak naznala Daramegan. A myslím, že potěší vinaře a milovníky tohoto žánru. Mého dědečka by taková kniha pod stromečkem jistě potěšila.
Tak to díky za info. Nikdy jsem o tom neslyšela. :-o A to pořádá zabíjačky celá rodina. Možná je to místními zvykem.