Tak trochu jiné postapo

recenze

S postapokalyptickými romány se v posledních letech roztrhl pytel. Vzpomeňme si na populární série Hunger Games, Labyrint, Silo a mnohé další. Člověku se až zdá, že to je všechno psané podle stejné šablony! Ale naštěstí se pořád najdou výjimky.

Román Poslední, který napsala spisovatelka s krásným jménem Alexandra Oliva, jde proti všem klišé. Nejsou v něm žádní zombies, žádný útok mimozemšťanů ani se zde neběduje nad jadernými zbraněmi. Líbit se tahle kniha proto bude i těm, kdo románům s tématem celosvětové katastrofy zrovna neholdují.

Ta katastrofa zde není explicitní – po celou dobu čtení zůstává skrytá mezi řádky, v nepatrných náznacích a popisech. Hlavní hrdinka totiž netuší, že k nějaké katastrofě vůbec došlo. Coby účastnice televizní reality show zůstala odříznutá od rodiny, přátel, od mobilu i od internetu, a žije tak v domnění, že všechno, co vidí, je „jenom jako“.

Obzvlášť na mě zapůsobily pasáže, které popisují její setkání s mrtvými těly. Zatímco čtenář tak nějak tuší, že se stalo něco hrozného, ona vidí jenom nastražené figuríny, které často posměšně popisuje stylem, že „tahle se teda moc nepovedla“ nebo „líp už to nešlo?“.

Kniha se čte lehce, zajímavé bylo sledovat střídání dvou rovin. V té první sledujeme, jak se reality show nenápadně mění – jak mizí kameramani, producenti a pak i moderátor a samotní soutěžící. V té druhé vidíme, jak hlavní hrdinka putuje krajinou a hledá vodítka, která ji přivedou k výhře. Výborné jsou momenty, kdy za stopu považuje něco, co se na místě ocitlo úplnou náhodou - dodává to punc autentičnosti.

Netuší, že hra už dávno skončila.

Na čtení téhle knihy jsem se vždycky hrozně těšil. Autorka ji navzdory těžkému tématu napsala lehce, téměř voyeuristicky. Pořád se v ní něco děje. Není divu, že ve světě se stala bestsellerem č. 1. Knihu Poslední doporučuji všem – tohle je nezapomenutelný příběh o boji o přežití a o síle lidského ducha.

Komentáře (0)