Tak trochu jiná Viktorka

recenze

Stává se mi to málokdy, ale občas se mi slova někam zatoulají a já prostě vůbec netuším, jak mám tu recenzi vlastně napsat. V případě Vraní dívky to ovšem není z toho důvodu, že by nestála za řeč nebo by k ní nebylo co říci. Je to jednoduché, mé dojmy z knížky jsou totiž víceméně silně pocitové a nad poselstvím příběhu vlastně stále ještě přemýšlím.

Severského krimi máme v současné době na pultech knihkupectví nepřeberné množství, což nepociťuji jako mínus, každý si tak může přijít na své. Dvojice známá jako Erik Axl Sund se do boje pouští vyzbrojeni komisařkou, která již překročila čtyřicítku, na krku má manžela operujícího pouze v domácnosti a neustále čekajícího na úspěch v malířské oblasti a na drahé Jeanette Kihlbergové tak spočívá veškerá tíha domácího rozpočtu, placení složenek, při jejichž snaze o úhradu je v práci doslova od nevidím do nevidím a nemá tak ani pořádně čas na svého dospívajícího syna. Tomu říkám lidský rozměr. Do ringu se proti ní postaví nevyzpytatelný vrah, který po sobě zanechává mrtvoly malých chlapců, jež nesou známky brutálního týrání včetně kastrace, a později vyjde najevo, že oběti byly doslova nadopovány znecitlivujícím prostředkem, takže umírali dlouho. Velmi dlouho. Co je však skutečně zarážející, je skutečnost, že děti nikdo nepostrádá. Zapeklitý případ přesně podle severské školy je na světě.

Co mě však zaujalo mnohem více, je druhá rovina příběhu. Seznamte se s psychoterapeutkou Sofií. Její práce je vše, jen ne veselá, Sofii však naplňuje a to je hlavní. Mezi jejími klienty najdete kromě zkrachovalých hereček a depresivních manažerů i opravdu zajímavé a komplikované případy. Traumatizované děti, pedofilního otce, který znásilňoval vlastní dceru, dětského vojáka ze Siery Leone a v neposlední řadě Viktorii Bergmanovou, jejíž duše je doslova roztříštěna na kusy. A to vše jen díky jejímu otci, který ji měl moc a moc rád. Už od jejích čtyřech let. Je až neuvěřitelné, jak se autorům podařilo jít až na dno Viktoriiny duše. Budete se brodit v hromadě bahna plného ostrých úlomků, budete mít pocit, že to vše s Viktorií prožíváte. Neubráníte se pocitům jako beznaděj, frustrace, znechucení, vztek i zraňující slabost. Velmi brzy vám začne být jasné, že po všem tom hnusu se duše nebohé dívky nikdy zcela nezahojila. Její rozhovory s psychoterapeutkou se podobají obsáhlým monotónním monologům, jež Sofii dokáží mnohdy ukolébat tak, že je později nucena si sezení nahrávat, aby si později dokázala vybavit a připomenout jejich obsah. A nutno podotknout, tohle vyprávění není pro slabší povahy. Stejně tak nepříjemně ledové je vyprávění zadrženého pedofila, který se ocitne ve vazbě a krátce na to i v hledáčku Jeanette, jako hlavní podezřelý z několika znásilnění s prvky týrání. Sofia je povolána, aby posoudila duševní způsobilost vězně a spolu s ní si tak vyslechnete obhajobu deviantovi vášně. Inu, má to svou logiku. O to více je to děsivější. A jelikož těch podezřelých je poněkud málo, přidá se mezi ně i jedno zajímavé jméno – Bergman. Je možné, že by to byl sám Viktoriin otec? Co si budeme povídat, svatý rozhodně není.

I když je vcelku brzy nad slunce jasné, kdo je vrah, nemá to sebemenší vliv na napětí, které budete prožívat. Děj se totiž postupně začne zamotávat natolik, až si uvědomíte, že tu něco úplně nesedí. Vraní dívka disponuje vším, čím má mrazivé krimi disponovat. Hutnou atmosférou, která není tak úplně dána akcí, nýbrž psychikou zúčastněných osob, nemilosrdnými vraždami, nepříjemnými nadřízenými, kteří hází hlavní vyšetřovatelce klacky pod nohy a propracovanými detaily, díky nimž postupně odhalujete překvapující konec, na kterém zjistíte, že je vše poněkud jinak, než jste předpokládali. Pravda totiž může mít několik tváří. A aby toho nebylo teprve málo, konec vlastně není konec aneb pokračování příště a já doufám, že chystané dva díly budou minimálně stejných kvalit, jako díl první. Nějakou tu skandinávskou detektivku jsem už přečetla, jsem proto ráda, že Vraní dívka si jde svou cestou a dokázala mě zaujmout a zamyslet se nad skrytým bezprávím páchaným na těch, kteří se nemohou bránit a jsou vystaveni agresi ze strany lidí, majících oběti spíše chránit. Zlo plodí zase jen zlo, tak to bohužel bude vždy.

---Křidélka mouchy se beznadějně přilepila na žvýkačku. Nepomůže ti, že sebou škubeš, myslí si Vraní dívka. Létat už nikdy nebudeš. Zítra vyjde slunce jako vždycky, ale tobě už svítit nebude.---

Komentáře (0)