Tak chladná řeka

Eric Shaw se živí jako kameraman. Bohužel v Hollywoodu neprorazil,
proto teď natáčí vzpomínková videa k pohřbům. Jednou však dostane
zajímavou zakázku. Má natočit životopisné a vzpomínkové video o miliardáři
Campbellu Bradfordovi. Hlavně o jeho tajemstvími opředeném mládí, které prožil
v lázeňském městě West Baden. Jako vodítko dostane láhev minerálky Pluto, která
kdysi West Baden proslavila. Na lahvi je však něco podivného. I při pokojové
teplotě zůstává pořád chladná, nikdy nezteplá. To ovšem není jediná zvláštnost
tohoto případu. Hned po Erikově příjezdu do West Badenu se začnou dít divné
věci, z nichž závislost na obsahu podivné lahve se jeví jako ten asi
nejmenší problém. Eric sice už dříve míval tušení ohledně svých videí, ale
tohle je něco víc. Po krátké době zjistí, že je Campbellovi blíž než by si
přál.

„‚Minulé předtuchy
vycházely z vnějšího popudu. Tentokrát ses napil té vody, Eriku. Pronikla
do tebe.‘ ‚Mluvíš o té minerálce?‘ ‚Samozřejmě.
Nezdá se ti, že s ní tvoje reakce souvisejí?‘ Vlastně jsem
podezříval kameru, dárek od tvého otce. Roztřískal jsem ji napadrť. Je to snad
rozumná reakce?“



Hlavní hrdina vidí a slyší věci, které ostatní nevidí. Jde o
vize z minulosti. Ale co když je minulost natolik živá, aby mu mohla
ublížit? Erikovi je stejně jako ostatním jasné, že není příliš bezpečné dál
setrvávat ve West Badenu, ale touha přijít záhadě na kloub je silnější.

„‚Chtěl jsi mě zase vidět,‘
řekl Campbell. ‚Tak jsem ti něco ukázal. A ukážu ti toho mnohem víc. Přibývá mi
sil a ty už to nestavíš. Teď mě nezadrží ani voda z celého světa.‘ Roztáhl
rty, jako by předváděl cosi mezi úsměvem a varovně vyceněnými psími tesáky, a
potom si odplivl. Proud tabákové šťávy dopadl do minerální lázně, hnědé kapky
vystříkly Erikovi na břicho a hruď. Eric vykřikl, tahle chvíle v něm zničila
i poslední zbytky naděje, že to, co se tady odehrává, není skutečné. Chvatně se
pokusil vyškrábat z vany, aby Campbellovi unikl. (…) Campbell se blížil.
Eric se přikrčil, odhodlaný bránit se ze všech svých chabých sil. Campbell však
zmizel. Zmizela i druhá vana s chroptícím krvácejícím mužem.“

Tak chladná řeka je psychothriller s prvky nadpřirozena.
Děj neuhání nijak závratným tempem, plyne spíše pomalu jako řeka ve svém dolním
toku. Děj je zpomalován popisy okolí, které jsou sice časté, ale rozhodně nenudí.
Napětí postupně graduje, až vyvrcholí doslova v bouři. Konec je opravdu
strhující, ale že by vám vyrazil dech, to asi ne. Podobné zakončení se dá
očekávat, ale to knize neubírá na zajímavosti. Kniha je opravdu čtivá, příběh
vás pohltí už od prvních stránek.



Jediné co mi lehce nesedělo, je to, že ať se hlavní hrdina se
svými paranormálními zážitky svěřil komukoli, i takřka cizím lidem, každý mu
hned bez nejmenších pochybností uvěřil. Ale to už opravdu rýpu. Pokud na takové
věci věříte, je Tak chladná řeka pro vás to pravé. Při jejím čtení vám bude
běhat mráz po zádech i v parném létě.