Tajemství skryté v přírodě

recenze

Pátá bohyně (2018) / knihomolka_elka
Tajemství skryté v přírodě
Když jsem v posledním edičáku Albaltrosu zahlédla tuto poeticky vyhlížející knížečku, věděla jsem, že si ji musím přečíst. A tak velice záhy přišel den, kdy jsem se do této útlé knížky opravdu pustila.


Na první pohled kniha upoutá svým ne zcela běžným formátem, který se možná tak úplně nehodí mezi knihy do poličky, avšak skvěle díky tomu vynikne. Právě to je prostý fakt, který si tato kniha po právu zaslouží. Výjimečná je totiž v mnoha ohledech.

Kniha Pátá bohyně na doslova pár stránkách přibližuje slovanský folklor mladému současnému čtenáři. Kniha vyprávějící příběh v příběhu začíná u mladé Marie, které zemřela její milá babička Lada a ponechala po sobě chalupu plnou pokladů na místě poeticky zvaném Na samotě. Po babičce Marii nezůstaly však jen hmotné věci, ale i spousta pohádek a příběhů o lesních bytostech, které jí babička přenechala. Jako dítě jim Marie věřila a nejednou se stala obětí dětských posměšků. A tak nastal den, kdy Marie vyrostla a na babiččiny příběhy zanevřela. Smrtí babičky Lady však Marii vyvstávají tyto tajuplné příběhy z paměti a zhmotňují se v realitu. Podobně jako Alenka v říši divů se Marie dostává starým zrcadlem z chalupy Na samotě do tajuplné říše, kde postupně navštíví slovanské bohyně Vesnu, Živu, Mokoš i Moranu. Kde se však skrývá záhadná pátá bohyně?

Důležitost v této knize není kladena jen na samotný příběh nýbrž taktéž na skvělé obrázky. Ty jsou vyvedeny technikou suchého pastelu a skvěle dokreslují tajuplnost tohoto příběhu. Bez těchto obrázků by měla kniha těžko hloubku, které dosahuje. O tyto ilustrace se v knize postarala Julie Čermáková mladičká ilustrátorka vyrůstající v bráně do Moravského krasu, malebném městečku Blansko, kam v mých představách příběh Pátá bohyně skvěle zapadá. Patricie Fuxová by nemohla pro svou knihu založenou na slovanském folkloru najít lepšího ilustrátora.

Kniha zobrazuje sílu a živelnost samotné přírody a stejně tak člověka jako jednotlivce. Klade velký důraz na těsné propojení člověka s přírodou, v dnešní době velice podstatné téma. Když jsem pak zjistila, že kniha funguje jako doplňující faktor pro Patriciinu dívčí kapelu Vesna, užasla jsem. Začala jsem si k četbě pouštět hudbu a zapojila jsem tak do tohoto silně emotivního prožitku téměř všechny smysly. Rozhodně stojí za to věnovat tomu alespoň krátký čas a prozkoumat zajímavou tvorbu této ženy. Ženy, která se obrací ke kořenům snažíc se je současnému čtenáři (i posluchači) podat zajímavou formou. Ženy, která se neodvrací od přírody a ukazuje nám druhou stránku světa, byť možná mystickou.

Komentáře (0)

kniha Pátá bohyně recenze