Tajemství islandského jezera

recenze

Vina (2018) / a.k
Tajemství islandského jezera
Teplé, mělké jezero uprostřed lávových polí na chladném islandském poloostrově Reykjanes. Nad probublávající hladinou se vznášejí oblaka páry. Moc lidí do této oblasti nepřijde. Dokonalý úkryt pro mrtvé tělo.

Vyšetřovatel Erlendur je přivolaný na místo nálezu mrtvého muže v jezeře. Patologie odhalí, že se nejedná o nešťastnou náhodu. Oběť zemřela následkem pádu z veliké výšky. Přitom bezesporu dopadla na tvrdý povrch a do vody se dostala až po smrti. Nejvyšší budovou v okolí je hangár blízké americké vojenské základny. Nebo mohl nešťastník spadnout z letadla? Erlendur spolu se svým zkušenějším kolegou Marianem Briem pátrají po totožnosti muže. Nikdo se nepohřešuje, ani na vojenské základně nikoho nepostrádají.

Erlendur se chová trochu staromódně, má své metody i styl. Je to samorost, který nikdy neprojevuje city a nenechá si mluvit do svých věcí. Volný čas věnuje všemožným dokumentům o přírodních katastrofách a tragických případech pohřešovaných lidí. Tato vášeň má pravděpodobně kořeny v jeho dětství, kdy v horách přišel o svého malého bratra. On jako zázrakem přežil.

V novinách objeví nekrolog muže, kterému se před dvaceti pěti lety ztratila při cestě do školy osmnáctiletá dcera Dagbjört. Erlendur zná ten případ ještě z doby, kdy nebyl u kriminálky. Policie nikdy nepřišla na to, kam se dívka ztratila, co se tenkrát přesně stalo. Erlendur se schází s poslední žijící dívčinou příbuznou, tetou Svavou, a rozjíždí své vlastní pátrání. Z vyšetřovacích spisů je patrné, že do školy dívka chodila kolem barákového koplexu Camp Knox, kde žily různé existence. A snad tam měla i tajného přítele.

A tak se rozjíždí hned dvě vyšetřování. Na jedné straně Erlendur s kolegou Marianem řeší případ zohaveného mužského těla z jezera, na straně druhé Erlendurovo soukromě pátrá po tajemném zmizení děvčete.

Místná americká vojenská základna má zásadní vliv na život zdejších lidí. Jedni ji považují za přínos, druzí ji odsuzují. Pravdou je, že zde pracuje i mnoho Islanďanů. A z přítomnosti Američanů profituje řada obyvatel.

Pátrání vyšetřovatelů brzy zamíří i na vojenskou základnu. Američané, respektive vojenské úřady, s nimi odmítají spolupracovat. Kriminalisté tak musí najít jiné cesty, jak získat odpovědi na své otázky.

Detektivka je napsaná chronologicky. Vyšetřování plyne celkem v poklidném tempu. Střídavě se Erlendur spolu s Marianem věnuje vyšetřování mrtvého muže a sám poté podniká kroky při odhalování dávného zmizení. Zatímco oficiální vyšetřování nás zavede až k úvahám o tajných vojenských projektech, dávný případ Dagbjört je o hledání střípků informací ze života dospívající slečny.

Více mě oslovilo pátrání po Dagbjört. I když Erlendurovo rychlé objevení první nové indicie v tomto případu mi připadlo poněkud neuvěřitelné. Pak se ale pomalu odkývala historie víc a víc, a závěr, pro který autor zvolil retrospektivu, nepostrádal ani akční prvky.

Kniha se čte dobře. Je plná dialogů. Ze začátku jsem měla trochu problém s použitím tykání, které je pro Islanďany typické tam, kde bychom vykali. Mozek mi hned naskočil do úvah, odkud se ti dva znají… ale rychle jsem si zvykla.

Indridasonova „Vina“ patří do série Erlendur. Jedná se o prequel z doby počátků Erlendurova působení na kriminálce v roce 1979.

Bavilo mě střídání vyšetřování nového a starého případu. Je pravda, že některé prvky jsem předvídala, jindy autorovi vypomohla intuice hrdinů k dalšímu posunu. Vesměs jde o poklidnou detektivku, bez potoků krve, zásadních zvratů a napínavých scén, ale postavenou na dobrém námětu.

Komentáře (0)

kniha Vina recenze