Ta druhá zapisovatelka

recenze

Ta druhá zapisovatelka (2014) / bookcase
Ta druhá zapisovatelka
Po téhle knížce jsem pokukovala, když ji kolegyně z katalogizace zpracovávaly do fondu knihovny.
Líbila se mi obálka, podle níž jsem usoudila, že se příběh bude odehrávat ve 40. letech, během 2. světové války. Tohle období mám ráda, i když moc veselé není.
Sekla jsem se o dvacet let, ale to vůbec nevadí.
Píše se rok 1925, Amerika si užívá zlatý věk večírků a taky prohibici.
Na jednom policejním okrsku pracuje zapisovatelka Rose. Nenápadná, šedá myška, tak trochu upjatá. Trochu dost - jako by vypadla z nějakého viktoriánského románu. Dětství prožila v sirotčinci, příliš zkušeností nemá a tak se snaží najít někoho, kdo by jí ukázal opravdový svět.
Když na okrsek nastoupí jako další zapisovatelka krásná a bohémsky založená Odalie, Rose se nechává okouzlit.
S Odalií poznává ten pravý newyorský život odehrávající se v tajných barech (je přece prohibice).
Nový životní styl se Rose velice líbí a její posedlost Odalií je čím dál větší.
Jednoho dne dívky odjíždí na venkovské sídlo zámožné rodiny, aby tam strávily pár dní. Setkají se tam s mladíkem Teddym, který má pocit, že zná Odalii. Kdysi chodila s jeho bratrancem, který pak tragicky zahynul. Teddy má podezření, že v tom má Odalie prsty. Dívka tvrdí, že si ji s někým spletl, ale začne být nervózní. Neodbytný Teddy vypátrá dívky v New Yorku a snaží se Odalii konfrontovat, v té chvíli se životy Rose a Odalie osudově propletou...

Tak tahle knížka byla vážně pecka. Četla se lehce. Nevím jak to autorka a pro nás hlavně překladatelka udělaly, ale ta knížka má v sobě ducha doby, ve které se odehrává. Atmosféru New Yorku dvacátých let i ruch na policejním okrsku, kde Rose pracovala.
Na obalu je napsáno, že se jedná o černou komedii. Nevím, mně to jako černá komedie moc nepřipadalo, ale nevím jak bych styl knížky přesně pojmenovala.
I když to bylo spíše vyprávění (ich forma z pohledu Rose), nebylo tam hodně dialogů, opravdu se to četlo lehce.
Konec lehce šokující a hlavně nečekaný, i když si zpětně říkám, že to k němu všechno vlastně směřovalo. Pár knížek, ve kterých to tak nějak podobně bylo, jsem už četla.

Komentáře (0)

kniha Ta druhá zapisovatelka recenze