Ta druhá strana života – beznaděj, temnota, samota, nejistota, idol, Bůh a „láska“

recenze

Ta druhá strana života (2015) / f.enjoy69 (200 views)
Ta druhá strana života – beznaděj, temnota, samota, nejistota, idol, Bůh a „láska“
„Skutečnost ve vzpomínkách nebo vyprávění je nakonec jen zhuštěný výtah. To, čemu se říká pravda, se konstruuje výběrem a vyřazováním. Pokřivením a překrucováním.“

V kontextu české a v České republice vydávané literatury se i přes zdejší obrovský knižní trh jen zřídkakdy setkáme s korejskou literaturou, jedná se v našich luzích a hájích o poměrně neprozkoumané končiny. Poslední léta se ale snaží tuto „neznalost“ změnit nakladatelství Argo edicí Současná světová próza (SSP), pravidelnými překlady knih z Dálného východu, jedním z takových počinů je i existencionální próza Ta druhá strana života, jejímž autorem je I Sungu, o kterém se mluví jako možné naději na Nobelovu cenu za literaturu.

Knihou nás již od samého počátku provází jakýsi neznámý korejský novinář a spisovatel. Jeho úkol je vskutku nelehký – sepsat biografii spisovatele Pak Pugila s důrazem na kontext jeho literární tvorby. Náš novinář nemá tedy jinou možnost, než nastudovat Pak Pugilovo dílo a s autorem se osobně setkat. A zde vše doopravdy začíná…

Pak Pugilovo dětství nebylo z nejšťastnějších. Nemá otce. Tedy má, ale ten je příliš daleko a tolik zaneprázdněn. Pak má rovněž zakázáno chodit do zadní zahrady, kde roste lahodný tomel. Jeden by řekl, že se skoro jedná o vyhnání z ráje. Ale počkat! V domku v zadní zahradě někdo je. Přebývá tam, a je dokonce v okovech… Po (sebe)vraždě tohoto neznámého muže se z života hlavního protagonisty rovněž vytrácí i matka. Okolnosti ji nutí odejít a opustit své dítě. Nemá na tuto souhru osudu a náhod vliv i hlavní hrdina…? Čtrnáctiletý Pak po strastiplném soužití a života u svého strýce činí životní rozhodnutí – zpřetrhat všechny vazby na „domov“ i rodinu. Odchází a nechává po sobě spoušť, nemá nikoho „na své straně života,“ je sám. Novým domovem se mu stává vlhkem prosáklá, nízká, černá i za bílého dne temná místnůstka. Pugil není nicméně s to navázat kontakt s vnějším světem, vše jakoby proplouvalo kolem něho a vůbec se ho netýkalo. Tohle není jeho svět, je to svět těch „druhých“ nemá smysl se jakkoliv angažovat, dokonce to ani není možné. Je jiný. Po četných dnech v tmavé kobce mu ale svitne naděje – náhodné, či vyšší silou plánované setkání v kostele, odehrávající se za magických tónů kláves…

Příběh samotný a hlavní dějovou linku lze ale chápat jako jakýsi příběh, řekněme v lecčems podobný i spoustě jiných. Důležitější je to, co jest pod povrchem věcí – Pugilovo nitro. S napětím sledujeme jeho jednání, ovlivněné traumatickým dětstvím, nejistotou a neschopností, ba nemožností stát se součástí společnosti. Hledá něco více, to, co ne každý mu může dát – spřízněnost, podobnost a určité porozumění… Další otázkou je, jestli je náš hrdina vůbec schopen dojíti v tomto světě klidu, přátelství, dokonce i nalézt lásku. Najít smysl svého bytí, uvědomování si své jinakosti a absolutní uzavřenost vůči vnějšímu světu, to vše nám, čtenářům, předkládá již starší Pak Pugil dívající se prazvláštně z okna a přitom vypráví novináři svůj příběh…

Každý, kdo má chuť seznámit se s trošku jinou formou knihy, kde se prolínají texty „neautorské“, řekněme knihy v knize, nebo si vyslechnout jeden životní příběh, určitě nesáhne vedle. Kniha, která je doslova napěchována hlubokými myšlenkami, vnitřními monology a snahou ospravedlnit a vysvětlit své jednání:

„Od samého počátku jsem si tady připadal nepřípadně. Nehodil jsem se sem, cítil jsem se nesvůj, jako když je člověk špatně oblečený. Styděl jsem se.“

Komentáře (0)

kniha Ta druhá strana života recenze