Syndrom odumřelé duše

recenze

Syndrom odumřelé duše (2016) / MMacicekk (124 views)
Syndrom odumřelé duše
Syndrom odumřelé duše je název souboru jedenácti krátkých detektivních povídek.

Roman Cílek je vždy zárukou dobrého detektivního čtení, ať už se jedná o literaturu faktu či detektivní povídky. Od tohoto autora jsem zatím četla jen dvě knihy, a to Olga Hepnarová: Zabíjela, protože neuměla žít a Letopisy zločinu. S oběma jsem byla spokojená, takže když se mi naskytla možnost přečíst si další autorovu knihu, neváhala jsem.

To jsem však ještě netušila, že se jedná o povídky. Zjistila jsem to až po přečtení tří "kapitol". Z anotace není vůbec zřejmé, že se jedná právě o povídky, což považuji za menší nedostatek. V očekávání jednoho detektivního příběhu jsem jich dostala hned jedenáct. Přiznám se, že mě to zpočátku malinko zklamalo, ale ve výsledku jsem spokojená. Povídky jsou tak akorát krátké a čtivé. Přečtené jsem je měla za jediný den, neboť od knihy nešlo jen tak odejít. Jelikož tento literární žánr nevyhledávám, tak jsem byla upřímně zvědavá, jaký zločin mě čeká v další povídce. Myslím si, že díky této knize jsem povídkám přišla více na chuť a určitě se jim bránit v budoucnu nebudu.

Jak už je tedy na úvod zmíněno, kniha obsahuje celkem jedenáct detektivních povídek, z nichž jedna dala název celé knize.

Obecně bych tyto povídky rozdělila do dvou pomyslných skupin, a to na povídky, v nichž se objevuje klasické policejní vyšetřování s detektivy v hlavní roli, kteří zločin vyšetřují standardními postupy - ohledání mrtvoly, výslech svědků apod., kdy samozřejmě není možné jít více do hloubky. Tady bych zařadila např. povídky Z ruky do úst nebo Smrt muže s koňskou hlavou, ačkoliv minimálně ve dvou povídkách sehrála k dopadení vraha náhoda. Druhá skupina je zaměřena na detektivní příběhy popisující osudy lidí, kteří se sami stávají součástí zločinu. Do této skupiny můžeme zařadit hned první povídku s názvem Pěší pochod očistcem.

Povídky jsou různorodé, stejně tak i zločiny a jejich pachatelé. Povídky se nijak neprolínají, každá z nich je samostatnou detektivní povídkou. Styl vypravování je jednoduchý a rozuzlení většiny povídek je překvapivé. A samozřejmě nechybí ani zápletka. Jelikož se jedná o krátké detektivní příběhy, nikdy nemohou dosáhnout kvalit detektivního příběhu o 300 stranách. Přesto jsem si jejich čtení užila, byť byly některé povedené více jiné méně. Nejvíce jsem se pobavila u povídky s názvem Maminka z dovozu.

Bohužel bych měla ke knize jednu výtku, a sice, že se v ní vyskytuje celkem dost překlepů. Jedna povídka jich je doslova plná, což trošku kazí celkový dojem.

Na závěr chci uvést, že se jedná o oddechové čtení, které doporučuji všem, kteří nemají čas na klasickou detektivku. Ne každý má rád povídky, ale tyto považuji za příjemné, oddechové, nenáročné a vhodné na zkrácení delších chvil. Jejich výhodou je, že po ukončení jedné povídky nejste nucení bezprostředně začít číst následující, ale knihu můžete kdykoliv odložit. Jsou pro svůj rozsah proto vhodné i pro příležitostné čtenáře. A pokud je edice Původní česká detektivka od nakladatelství MOBA vaše oblíbená, jistě nesmí chybět ve vaší knihovně. Jedná se totiž již o její 249. svazek.

Komentáře (0)

kniha Syndrom odumřelé duše recenze

MMacicekk také napsala

PřiznáníPřiznání
recenze
Zlatá klecZlatá klec
recenze
KatarzeKatarze
recenze
Tichý zabijákTichý zabiják
recenze
Do posledního dechuDo posledního dechu
recenze