Svatba s Winterbornem

recenze

„Druhá možnost je,“ řekl, „dovolit mi, abych se s vámi vyspal.“

První díl série Ravenelovi – Chladnokrevný ničema – mě nadchnul. Takřka vzápětí jsem se pustila do čtení druhého dílu – Svatba s Winterbornem – který se věnuje příběhu Helen Ravenelové a Rhyse Winterbornea. Určitě čtěte v tomto pořadí, protože tato kvestory má délku 1,5 knihy a jejich seznámení a začátku vztahu se věnoval první díl.

Během čtení první kapioly jsem si říkala: „Co tam, sakra, bude po zbytek knihy?“ A pak se to rozjelo a já jsem se málem uvařila v horké vodě, protože jsem si knihu s sebou vzala do vany (já vím, že se to nemá, ale dávala jsem pozor, nebojte). Rozjezd knihy byl během prvních dvou kapitol bombastický. Někdy se musím ze začátku do čtení nutit a snažit se začíst, ale s touto knihou jsem měla opačný problém – přestat číst a jít něco dělat.

„Jste pozoruhodně…“ Bezohledná. „… praktická, mylady.“
„Musíme používat prostředky, které máme k dispozici.“ Lady Berwicková se zatvářila rezignovaně. „Často se říká, že zbraní ženy je její jazyk… ale zdaleka to není zbraň jediná.“

Na scénu nám přibyla Lady Berwicková a mě si ihned získala. Mezi Rhysem a Helen to jaksepatří jiskří. Obdivuji i doktorku Garrett Gibsonovou. Tajně jsem doufala, že se seznámí s Westem a třetí díl bude o nich. Noční nákupy a luxusní obchodní dům s prvotřídním zbožím jsou jako sen o Popelce.

Oproti tomu autorka staví do cesty obrovskou bídu sirotků, nad kterými mi srdce usedalo. **** A tady by mohl nastat lehký spoiler. **** Lisa Kleypas se v knize věnuje otázce adopce… jedno dítě zachrání, ale já musím ustavičně myslet na ty drobečky, které zůstanou… a zůstávají i v současném reálném světě. Jejich potřeba lásky je skvěle popsaná a příběh je opravdu reálný. Helenina zkušenost mi evokovala mou vlastní, kdy jsme chodili hrát divadlo do kojeneckého ústavu nebo do Klokánka. Neopakovatelný a silný zážitek, obrovská potřeba lásky a identity… a Lisa ho skvěle vystihla. **** Konec lehkého spoileru. **** I takové oddechové knihy mohou člověka donutit zamyslet a třeba něco vykonat, pomoct.

Knihu hodnotím jako velmi milou a humornější než první díl. Dočetla jsem ji s příjemným pocitem a úsměvem ve tváři. Dost k tomu napomohly poznámky autorky a recept na oblíbenou viktoriánskou peprmintovou pochoutku. Jako by ke mně autorka mluvila jako ke kamarádce.

Moc se mi líbil překlad a Rhysovo oblíbené „bodejť“. Práci v nakladatelství tedy moc chválím, čtení jsem si opravdu užila. I když se mi líbil první díl, tenhle mě bavil ještě víc.

Komentáře (0)