Švadlena

recenze

"Ohavná je žárlivost, ještě horší ošklivost."

Po dvaceti letech, které strávila jako švadlena v předních módních evropských salonech, se Tilly Dunnageová vrací do malého australského městečka, z nějž musela v dětství prchnout. Hodlá se jen podívat za nemocnou matkou a zase odjet. Nakonec se však Tilly rozhodne zůstat, a přestože je stále vyděděncem, luxusním a okázalým róbám z její dílny nedokážou upjaté ženy z Dungataru odolat. Díky krejčovskému umění, přátelství se seržantem Farratem - jediným policistou v městečku a nebývalým znalcem rozmanitých látek - i počínajícímu vztahu s Teddym, tamní hvězdou australského fotbalu, na jehož rodinu se ostatní dívají skrz prsty podobně jako na tu její, ji místní mezi sebe, i když se zdráháním, nakonec přijmou.
Spolu se závistí a řevnivostí, které vyvolávají v městečku její šaty, však vyplouvají na povrch i staré křivdy a začíná být zřejmé, že Tilly tajně kuje temnější plán: pomstít se těm, kteří ji ublížili, a to způsobem opravdu velkolepým...

"Byli to oni, byli to oni." Caparti se na ni koukali. Chlapeček prohodil: "Vy ste neska nasraná jak nočník po ránu, paninko, jen ho vylejt."

Co se mě týče, tak to byl naprostý gurmánský zážitek. Skvělá kniha a vůbec jsem to od ní nečekala. Zvlášť po prvních stránkách, kdy jsem se neuměla začíst. Jakmile se tak ale stalo, v tu chvíli z příběhu vyvěrala taková energie, spád, šmrc, že jsem naopak měla značné problémy v odložení knihy a dělání jiných věcí. Po pár marných pokusech jsem to vzdala a dočetla příběh Tilly najednou. Nešlo přestat.

Když se Tilly vrátí do svého domova k matce, která je bláznivá, tak si zakouší různé příkoří. Nejen, že na ni skrz prsty koukají lidé z městečka, ale i vlastní matka ji dělá naschvály, a to v takovém stylu, že být to já, už tam nejsem. Ovšem Tilly věděla moc dobře, proč se vrátila. A měla plán. Který byl velmi, ale opravdu velmi originální a nečekaný. Pomstila všechno a všechny, i sebe samu, což pro ni bylo tím největším zadostiučiněním.

Příběh je protkán hebkým sametem, ale také strohou bavlnou a brokát tomu dodává jiskru. Autorka musí být velmi zapálená švadlena, protože jinak si její dokonalé popisy neumím vysvětlit. Prostý lajk by to nezvládl. A i když já se řadím mezi ty, jenž nerozeznají od sebe bavlnu od sametu, tak tady jsem neměla problém si představit ty nádherné róby, jež šila Tilly pro obyvatelky městečka. A nakonec ozdoby jako prachové peří či paví pírko - no, fantazie mi jela na plné obrátky.

I když jsem do úryvku vybrala větu, která mi přijde vtipná, tak je to snad jediná věta, kde se objeví nějaký ten humor. Celkově je to velmi silný příběh, který je smutný, drsný a reálný. Každá mince má svůj rub a líc, a mi přijde, že tady je těch opačných stran více než by mělo být. Možná proto mne ta kniha tak uchvátila. Žádná přehnaná romantika, ale příběh, který má srdce a je uvěřitelný. Tohle je nejvíc.

Všem, kteří se k této knize ještě nedostali, tak vřele doporučuji. Budete valit oči, jak si autorka dokázala pohrát s charaktery postav, jak dokázala bravurně vybruslit ze všech peripetií, které se naskytly. Na to, že je to první román Rosalie Ham, tak musím uznat, že velmi zdařilý!

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku a kdo si knihu ještě neopatřil, můžete tak udělat přímo tady.

Tak co, čtenáři, četli jste? :-)

Mějte krásný víkend!
Daramegan

Komentáře (0)