Supermegaboží,ne.

recenze

Losí hovno (2015) / Betty42
Supermegaboží,ne.
Je vaším snem psát světový román v idylickém prostředí lesů, jezer a modré oblohy? Pak si přečtěte Larse Simona. Může se stát, že všechno je jinak. Vaše auto drží pohromadě drátem a stříbenou lepenkou, stopařem je zvláštní individuum ( a/pobuda, b/ extrémní levičák, c/student sociální pedagogiky v desátém semestru - zaškrtněte správné). Do zděděného statku vás nepustí statečný voják z druhé světové a idylická vesnička je plná magorů, které už kdysi poškádlil váš otec. Mimochodem - váš otec má zalíbení v mladších ženách a dobrých radách svému dospělému synovi. A ten tvrdí, že celá tahle ves a celý váš nápad s románem je älgskit, tedy losí hovno ( česky řečeno p....l světa a děsná kravina). Což se potvrdí a vy z toho musíte vybruslit.
Německo-švédský humor nemusí každému sedět, ale kdo má rád např. Arto Paasilinnu, bude se bavit velmi dobře. Výborná kresba postav a postaviček ( stopař Rainer je téměř dokonalý a jeho hlášky vám nebezpečně přejdou do krve, protože každý z nás nějakého Rainera zná), spád děje i nečekaný konec. Tady jsem měla pocit, že byl autor trošku na rozpacích, jak z toho všeho ven, ale vyčaroval hodně ujeté a zábavné rozuzlení.
Knihu jsem koupila v Levných knihách, ale mezi levné rozhodně nepatří. Viděla bych ji na poličce vaší knihovničky na chalupě, abyste si ji mohli přečíst o prázdninách, v idyle hlubokých lesů, rybníka a modrého nebe.
Takhle to má bejt,ne.

Komentáře (0)

kniha Losí hovno recenze