Sůl moře

Sůl moře
Čtyři různí lidé, čtyři osudy... čtyři tajemství. Uznávaná autorka Ruta Sepetys se vrací s novou knihou, která se věnuje tragické události z roku 1945, o které spousta lidí mnoho netuší...
Sůl moře nabízí silný emotivní příběh, který se čte jedním dechem.

Ruta Sepetys si získala moji pozornost už knihou V šedých tónech - ačkoliv jsem od ní jako první četla Potrhaná křídla. Nehledě na okolnosti, zamilovala jsem si její styl psaní, postavy... příběhy. Její vypravování je neskutečně realistické, vzbuzujíc spousty emocí. I proto jsem byla nadšená - a zároveň se trošku obávala - když měla vyjít právě Sůl moře.

Rok 1945, válka se chýlí ke konci a lidé prchají před nebezpečím. Chlad a smrt jsou cítit všude, na každém kroku. V té době se shodou okolností protnou cesty několika různých lidí - Emilie, Floriana a Joany. Každý si s sebou nese určitý díl viny a tíživé tajemství, které je ve světě rozpolceném válkou, krví a všudypřítomném nebezpečí táhnou k zemi. Každý z nich míří jinam, všichni mají ale stejnou cestu - do bezpečí...

Je těžké popsat, jaká tahle kniha vlastně je. Sotva na ni pomyslím, vybaví se mi mráz - a pach krve. Sůl moře je skvělým příkladem knihy s příběhem, který vás chytí za srdce a nedovolí vám přestat číst, dokud nedojdete na samotný konec. Cestou vám možná zlomí srdce... Dost možná.

Příběh je psaný z pohledu čtyř postav, různé pohledy se střídají v poměrně krátkých kapitolách. To mě trošku zaskočilo - ze začátku se totiž pohledy střídají vcelku rychle a děj díky tomu poněkud vázne, protože je poněkud těžší se začíst. Sotva jsem se začetla, pohled se změnil - a s ním většinou i situace, protože postavy začínají každá v jiném prostředí. (Až na Emilii a Floriana)
Po určitém počtu stran už jsem si na kratší kapitoly zvykla - tehdy poměrně časté změny pohledů dodávaly příběhu určitý nový rozměr, který přináší zajímavé detaily, jaké by pouhý jeden pohled nabídnout nemohl.
Chvílemi jsem měla problém s určitou volbou slov - například mi začala celkem vadit věta „Kde je mu/jí konec?“ která se na začátku objevovala snad v každé kapitole. Netuším, zda šlo vyloženě o záměr a proto byla použita stále ta samá slova, ale poněkud mě to opakování rušilo. Tato věta naštěstí později vymizela. Spíš mě zarazil fakt, že loď, o které se mluví v anotaci... se vlastně objevuje až na konci. A jen na chvíli. To mě poněkud zmátlo. I přesto je ale dějová linie zajímavá už samotného začátku, kdy jí čtivost rozhodně nechybí. To se mi skutečně líbí - autorka dokáže skvěle podat nejen akci, ale i atmosféru situace. Pocity lidí v té chvíli, jejich povahu... Často i drobné detaily, které by pro někoho mohly být zanedbatelné. Dohromady tvoří pevný celek, co skutečně dokáže zaujmout.

Hlavní postavy jsou tedy čtyři, každá je jiná. Nejen svým původem a vzhledem, ale hlavně svou minulostí, svým příběhem. Moc se mi líbila jejich jedinečnost, stejně jako přístup k věcem. Hodně zajímavé byly i postavy vedlejší, které byly taktéž velkým přínosem pro příběh. Při čtení jsem měla takový zvláštní pocit, že je skutečně vidím - byly opravdu jako skutečné. Stejně jako samotný příběh, který je založený na skutečné historické události - ačkoliv samotná dějová linie a postavy jsou smyšlené.

Hodně velkým lákadlem je - vedle dobrého příběhu a postav - i autorčin styl psaní a smysl pro detail, který snadno vzbuzuje nejrůznější emoce. To už je pro Rutu Sepetys celkem charakteristický rys, který se vyskytl zatím ve všech jejích vydaných knihách. Ruta má zvláštní dar přimět čtenáře dýchat skrz postavy, skutečně prožívat jejich příběh se všemi radostmi i pády. O to bolestivější jsou pak některé chvíle, ke kterým v příběhu musí dojít - člověku to dost možná zlomí srdce, ale tím nejlepším způsobem.

Ruta Sepetys a její žhavá novinka Sůl moře rozhodně nezklamala. Přiznávám se, že jsem od ní měla již nějaká ta očekávání, protože předchozí knihy byly opravdu skvělé - ale Sůl moře v tomhle ohledu jednoznačně nezaostává. Disponuje otevřeným, realistickým a velice emotivním příběhem, který si i díky svojí čtivosti zaslouží krásných pět hvězdiček.

autor: Waver · 03.11.2016 v 21:11 · přečteno 124x

Komentáře (0)