Sůl do rány

recenze

Sůl do rány (2018) 5 z 5 / P.ary
Sůl do rány

"Je to příběh o tom, jak daleko zacházíme při hledání spravedlnosti, jak ji vnímáme. Je taky o vězeních, v některých případech postavených z kamene. A zrovna tak je to příběh o rodinných legendách, které vyprávíme ostatním i sobě a které nás uvězňují. Hrdinové i zloduši, všichni mají rodinu."

Marcus Creighton, muž, který sedí za vraždu své manželky a tří dětí, jejichž těla nikdy nebyla nalezena. Dostal nejvyšší možný trest, a tím je smrt. A nyní po tolika letech ve vězení floridský guvernér podepsal příkaz k popravě smrtící injekcí. Moc času nezbývá. Je Creighton opravdu nevinný, jak si myslí Laura? Co Shayna Murryová? Bývalá milenka Marcuse. Nepotvrdila jeho alibi a tvrdí, že s ním noc nestrávila. Lže nebo říká pravdu?

"Když jednáte s lidmi, co čekají na smrt, možná není úplně nejlepší být zkostnatělý. Ne že bych chtěla říct, že je Laura zkostnatělá. No dobře, možná přesně to říkám. Ale jen trošičku."

Brigit Quinnová, inteligentní, sarkastická, ostrá, ale i vážná bývalá agentka FBI, která není zrovna přesvědčena o Creightonově nevině, ale i tak se vrací zpět na Floridu. A to nejen aby pomohla Lauře. Ale druhým důvodem je její otec, který leží v nemocnici.

"Promiňte. Vy jste doktorka?" zeptal se sice bez viditelného úšklebku, ale tónem, který jsem znala až moc dobře. "Sarkasmus je teď součástí léčebnýho protokolu," opáčila jsem a ohlídala si, abych to řekla mírně."

Brigit jsem si opravdu oblíbila, má svou hlavu a není dokonalá. Hlavně je to velmi zachovalá šedesátnice. Chtěla bych být za dvacet osm let alespoň z části v tak skvělé kondici jako ona.

"Opravdu jako děcko. Na tom dvouletém frackovi v třiaosmdesátiletém těle bylo něco, co mě vytočilo jako správného Quinna."

Dá se říci, že kniha má dva příběhy. V jednom řešíme vztah Brigit s rodinou, kdy zabloudíme do soukromí Quinnů a Brigitiny minulosti. Pak zde máme druhou dějovou linku, tu hlavní. Sledujeme případ, který se týká vězně v cele smrti a práci s bývalou kolegyní, která se ho snaží osvobodit a dokázat jeho nevinu.

Kniha se četla opravdu dobře, a i když je to již třetí díl, tak se dát číst bez znalosti předchozích dvou (Běsni a zuř a Boj se tmy). A protože jsem to já, tak jako první přišel na řadu opět třetí díl. Takže nemůžu srovnávat s předchozími knihami. Ale můžu říci, že třetí byl skvělý a já potřebuji i ty předešlé (jak jinak).

"Není to jako v telce, kde to trvá pět minut včetně reklam. Sledovat forenzního antropologa při práci je často jako sledovat paleontologa, jak odkrývá huňatého mamuta zubním kartáčkem."

Autorka mě mile překvapila a já si čtení užívala plnými doušky. Líbil se mi styl psaní autorky. Celý příběh nám vypráví Brigit, vše vidíme z jejího pohledu. Kapitoly jsou krátké a doslova ubíhají před očima. I když jsem měla svou představu o vině či nevině Marcuse Creightona, tak rozuzlení případu mě opravdu překvapilo.

Knihu doporučím každému, kdo má rád thrillery s detektivní zápletkou. Vše působilo velmi věrohodně, ať už se jednalo o postavy či příběh samotný. Takže za mě palec nahoru, já jsem rozhodně spokojena.

Já tímto děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku.

A jak jste na tom s touto autorkou vy? Máte přečteno, nebo se chystáte číst?
Mějte se krásně.
Pary

Komentáře (0)

Přidat komentář