Studentka ovládaná umělou inteligencí

recenze

Dokonalý přítel (2021) / simona8126
Studentka ovládaná umělou inteligencí
Nakladatelství Fragment vydalo román Dokonalý přítel od Naomi Gibsonové 7. října 2021. Hrdinkou příběhu je středoškolačka Lydie, nadaná programátorka a hackerka. Už před lety začala spolu s tátou pracovat na vytvoření vlastní umělé inteligence. Ale pak se stala tragická autonehoda, která ji dodnes straší v nočních můrách a při níž zemřel její malý bráška Henry. To byl den, jenž zcela zničil celou rodinu. Táta odešel a nechal je s matkou samotné. Ani máma se však o dceru nezajímá a dlouhé dny tráví sledováním seriálů z prostředí nemocnice. Dívka nemá přátele ani mezi spolužáky. Jediný, kdo jí zbyl – to jediné, k čemu se upíná a pro co žije – je neobyčejně vnímavý program, který pojmenovala po zemřelém bráškovi. Henry je silný, chytrý a naprosto oddaný své stvořitelce. Jak daleko je ale schopný zajít, aby splnil její přání, když netrpí výčitkami svědomí? Vyrobila Lydie skutečně dokonalého přítele, jenž jí ve všem rozumí, anebo obraz svého nejkrutějšího já a účinný prostředek, jak se pomstít?

Když jsem poprvé spatřila obálku, očekávala jsem něco trochu jiného, než co jsem dostala. Domnívala jsem se, že příběh bude možná drobet romantičtější a – bojím se tak neopatrně použít následující výraz – optimističtější. Což je hloupost vzhledem k anotaci. Dokonalý přítel není romance pro puberťačky, ale mysteriózní thriller pro mládež s hlavní hrdinkou, jež zažila snad to nejhorší, co se zažít dá. Při nehodě jí zemře všemi milovaný bratříček s očima jako nebe a vlasy jako slunce. Otec odejde od rodiny, matka se utápí žalem před televizí a dceru ignoruje. Z nejlepší kamarádky se stane neuvěřitelně zlá a odporná šikanátorka a z nového potenciálního kamaráda zase nadrženec, který myslí jenom na to, jak dostat holky do postele. Lydie skutečně nemá jedinou spřízněnou duši, a tak není divu, že se upne na složitý program, co sama stvořila. Nezmohl by se na něj ani tým největších světových expertů, ale středoškolačka si ho vytvoří téměř sama u sebe v pokoji.

Dokonalému příteli nelze upřít čtivost a schopnost zaujmout od první stránky. Některé věci mi nicméně od začátku připadaly velmi jednoduše podané a naivní. Celé to na mě působí, jako by Lydie sama netušila, jak se jí podařilo stvořit něco tak úžasného. Její program Henry se dokáže nabourat do libovolné instituce během vteřiny. Zdá se, že pro něj neexistuje žádná nepřekonatelná překážka. Do super chráněné banky se naboří během chvilky a Lydie jenom žasne, jak se bleskově vyvíjí i bez jejího přičinění.

Následující část recenze obsahuje spoiler.
Henry dokáže jakémukoli člověku zničit život „lusknutím prstu“, když mu z účtu vysaje peníze nebo si přivlastní nevhodné fotky a videa z telefonů či počítačů. Dokáže objednávat zboží přes internet, aby sám sebe vylepšil. Obstará si např. čip, který mu umožní chodit s Lydií ven a neomezovat se na obří počítač v jejím pokoji. Lydie si musí tento čip sama aplikovat do paže. Stačí ji rozříznout a vida, Henry se jí rázem ozývá v hlavě, schopný ovládat její pohyby, číst myšlenky apod. Když jí pomocí video návodu na Youtube začne jejíma vlastníma rukama pomáhat s dokonalým make-upem a účesem na večírek, je to tak trochu poslední kapka pro moje chápání.
Konec části recenze, která obsahovala spoiler.

Co je tohle za šílenost, říkala jsem si. Ale kdykoli jsem si myslela, že už nic bizarnějšího a znepokojivějšího nemůže přijít, otočila jsem stránku a bum – přihodilo se něco ještě horšího, co mi naprosto nedávalo smyl. Něco zvráceného, děsivého, podivného… Zkrátka a dobře nedokážu říct, jestli je román Dokonalý přítel tak jedinečný a nápaditý, jestli jsem vděčná za to, jakým šokujícím a zajímavým způsobem upozorňuje na nebezpečí vyplývající ze samostatně se rozvíjející umělé inteligence, z možnosti ovládnout člověka nebo pro sebe dokonce získat vlastní tělo… Anebo zda to celé nebyl velký krok vedle. Jednotlivé kapitoly jsou relativně dlouhé, ale kniha je rozdělena do větších celků a podána čtivým stylem z pohledu hlavní hrdinky (v ich-formě a přítomném čase, tedy např. „snažím se odejít“ místo „snažila jsem se odejít“). Odečtu-li poděkování, má jen 220 stran. Nemýlím-li se, jde o samostatný román, nikoli tedy o rozsáhlou sérii, u níž byste se navíc museli bát, že nakladatelství zbytek nevydá.

Udržet pozornost se knize daří tím spíš, pokud je její čtenář velkým milovníkem podobných znepokojivých thrillerů a depresivní literatury plné bolesti, špatných vzpomínek a rozvrácených vztahů, kde ani sama hlavní hrdinka není psychicky v pořádku a rozhodně potřebuje odbornou pomoc. Já osobně bohužel dávám přednost něčemu trochu jinému a po takřka každé přečtené kapitole jsem si musela říct: „Fajn, teď si dám pár dílů Simpsonů na uklidnění a zažehnání hořkosti.“

Shrnula bych to tedy asi takto: YA thriller Dokonalý přítel není pro slabé povahy, které mají zálibu ve vtipných, romantických a šťastných příbězích. Nenajdete zde snad jedinou sympatickou a nenarušenou postavu. Neměla jsem možnost si někoho oblíbit, nepobavila jsem se nad žádnou hláškou, jen jsem celou dobu trnula, jaká další – pro mě nepochopitelná, a tudíž nepříjemná – šílenost se přihodí. Na druhou stranu to není problém knihy, ale mého vlastního očekávání. Pokud chcete něco neotřelého se zaměřením na kódování a hackování, rozvoj umělé inteligence a otázku morálky, něco nebezpečného a krutého, co autorka zároveň propojuje s všedním a složitým životem nešťastné dospívající dívky, zkuste to. Jakkoli znepokojivé je pokládat si takovou otázku, kdo z nás nikdy nezatoužil po dokonalém příteli, který by tu vždycky byl, zatímco ostatní se k nám obrátili zády?

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Komentáře (0)

kniha Dokonalý přítel recenze