Strašidelné povídky trochu jinak

recenze

Černý telefon a další strašidelné příběhy. Jedná se o druhé vydání, jehož název má i film, který byl nedávno spuštěn v kinech. Poprvé vyšlo pod názvem Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy.

Kniha obsahuje celkem 16 povídek, z toho jedna se skrývá až za poděkováním. Ta jako jediná má čtyři stránky a byla naprosto úžasná, všechny ostatní mají něco kolem dvaceti.

Mrzí mě, že hodně lidí srovnává Joe Hilla s jeho otcem (dokonce si vytvořil tento pseudonym, aby se vyhnul srovnávání s otcem a zkusil uspět pouze na základě vlastních předností).
Nebudu lhát, i já jsem to tak dělala, bohužel. Bála jsem se, že většina povídek bude spíš popisná bez nějakého děje, jako je to typické u S.K., ale nebylo tomu tak.
Povídky jsou naprosto skvělé, bez zbytečné omáčky, hlavně je super, že všechny jsou skoro stejně dlouhé a žádná tedy nepřevyšuje.

Říct, že povídky nejsou strašidelné nemůžu. Protože každý má strach z něčeho jiného. Pro někoho může být strašidelné to, že někde řádí týpek a zabíjí lidi. Pro někoho zase může být strašidelná představa, že kamarád vašeho syna je nafukovací.

Pro mě všechny povídky byly naprosto boží. Ano, samozřejmě, některé se mi líbily více, některé méně, ale to je už riziko povídkové sbírky.

Pop art hodnotím jako nejlepší povídku. Smutná, dojemná a asi jentak na ni nezapomenu.

A na závěr nesmím zapomenout, že obálka je naprosto božská!

Komentáře (0)