Strach je především v nás

recenze

Upozornění v recenzi se objevují názory, se kterými nemusí všichni nutně souhlasit. Každý má svůj názor a to je v pořádku.

Kniha vypráví… to je ale klišé, že jo. Jednoduše nemůžu začít psát, o čem kniha vypráví, protože by se z recenze stal rozbor a… ehm… uvědomujete si to, že jo. Kniha má něco kole 1200 stran a ještě před pár lety bych jí nemusela ani otevřít, abych se jí instinktivně začala vyhýbat obloukem. Jsem si jistá, že tahle problematika se netýká jenom mého minulého já. Takže To je kniha pro vyvolené, nebo osvícené. Mám pocit, že já nejsem ani jedno a tak to začalo jednoho krásného zimního večera bez sněhu, kdy jediná nepřečtená kniha co mi zbyla v pokoji, byla učebnice fyziky. Takže mě nakonec ta kniha, která byla položena v obývacím pokoji na zemi, protože pod ní povolovali šrouby od poličky v knihovničce, zachránila… možná.
Kniha disponuje velmi rozsáhlým příběhem odehrávajíc se ve dvou časových linií, které se střídají a navzájem se prolínají po 27 letech. První linie nás provází životem takřka skoro obyčejných dětí, kteří si prožívají svůj skoro bezstarostný život, bojují se svými vlastními problémy a jedním z nich je i parta šikanátorů, každý o hlavu větší než oni. Jo a ještě vedou jednu nemalou bitvu se škůdcem žijícím ve zdejších kanálech. Druhá linie nám ukazuje staré známé postavy v dospělejším kabátku, jenž už netrápí ty stejné dětské problémy, avšak jsou svíráni tajuplnou rukou minulosti přítomnosti a budoucnosti.
Rozebereme si teda knihu, respektive moje problémy s knihou. „Nejděsivější horor vůbec.“ Tohle je spíš můj hodně osobní problém, ale takhle o To mluví většina lidí a mě strašně vrtalo hlavou, jestli kniha opravdu může být žánrovým hororem, u kterého se lidi klepou celou noc pod peřinou. Můj osobní názor zní… NE… nefunguje to. Z větší části to je rozhodně tím, že je rok 2018 a na rovinu červy a hlava v lednici MEH. Kdyby byl rok 1986 (datum vydání knihy) stoprocentně bych po jejím přečtení už nikdy nevystrčila paty z domu. Důležité je samozřejmě zmínit, že King nepíše o hororových příšerách, ale o lidech což je v podstatě děsivější než colkoliv jiného. Další můj problém tkví v zápletce, ta je totiž tak stupidní, že kdyby na ni King nenaplácal plno vaty, tak by kniha nemohla stát na vlastních nohách. Dále můj seznam problémů obsahuje celých posledních sto stran, což se trochu prolíná s mojí stížností na zápletku. V podstatě jsem knihu četla s tím, že jsem věděla, co se na posledních stranách stane a nezbývá mi nic než říct: „Lidi nechlastejte, buď se z vás stane politik, nebo spisovatel.“
Abych samozřejmě knihu jenom nekritizovala tak tu mám i pozitivní odstavec. Například mi vůbec nevadilo, že je kniha strašně roztahaná a vše se popisuje urputně do detailu, ostatně mám dost zkušeností se čtením mých vlastních roztahaných textů. Prostě, i kdyby King popisoval šutr, bylo by to něčím zajímavé. Další úžasná věc jsou charaktery postav, vždyť už po pár kapitolách jsem měla pocit, že se s tou bandou děcek znám, nebo že mi ty dospělí přijdou jako kamarádi, které jsem znávala ze základky.

Verdikt zní tedy jasně, určitě si To přečtěte. Nenechte se zastrašit tím, že je kniha tlustá, stojí to za to. Pamatujte je to lepší než číst učebnici z fyziky.

„It was easier to be brave when you were someone.“