Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel: Nemožně skvělý příběh!

recenze

100 let, to je dlouhá doba, dost dlouhá. Někomu se o takovém věku ani nesní, někdo by tento čas jenom promarnil, i kdyby ho měl. To Alan Karlsson je jiný případ! Přesně jedno století už totiž po světě kráčí a o nějaké časové marnotratnosti nemůže být vůbec řeč, Alan toho má za sebou tolik, že by to vydalo nejméně na tři stejně protáhlé životy. Avšak ani teď Karlssonově životní pouti není konec, právě naopak. Letitý stařec se přesně v den, kdy má sfouknout tu pomyslnou stou svíčku, nachází v domově seniorů. Nebyl by to ale Alan, kdyby setrval na jednom místě příliš dlouho. Proto se rozhodne "nepozorovaně odejít" oknem! Poté začíná nová etapa Alana Karlssona - stoletého staříka, uprchlíka, oslavence, ale hlavně člověka, který měl celý život neuvěřitelné štěstí. Nikdy nic nebral příliš vážně, k věcem přistupoval, jak přišly a odešly. Alan se tedy i nyní, s pěknou řádkou let navrch, vydává vstříc svému osudu. Ten má pro starce nachystáno ještě hodně nezvyklých událostí, při kterých by se nejednomu zvedl adrenalin nad únosnou míru. Stařík Karlsson má ale naštěstí tuhý kořínek a hlavně neskonalý talent přitahovat maléry, stejně jako dobré přátele. Dokáže i dnes stoletý Alan čelit nebezpečí, udělat z nepřátel přátele a všechno zaonačit "Karlssonovským" způsobem jemu vlastním?
Na knížku o stoletém staříkovi se sypala chvála, kudy jenom mohla, a já si říkala, že vtipný příběh s ironickým podtextem a stařík k tomu, to nezní jako špatná kombinace. Ne, to je přesně něco pro mě! Nemýlila jsem se, sledovat staříka při jeho dobrodružstvích minulých, přítomných, včetně nesmírného očekávání těch budoucích, mě hodně bavilo, s povytaženým obočím jsem se usmívala nad tím nemožným příběhem. Přesto si myslím, že Stoletý stařík rozhodně není kniha pro každého, dokonce si troufám tvrdit, že tuhle knihu můžete buď milovat, nebo nenávidět. Možná vám to zní jako klišé, ale myslím, že je to tak. Ta kniha je ironická, přímo sarkastická! Čtenář tedy musí být velmi schovívavý, aby se dokázal do příběhu ponořit, život je někdy ironický, ale takhle... Zkrátka, pokud to chcete číst a náležitě si užít všechny ty předkládané nehoráznosti, které jsou vám autorem servírovány v obrovských porcích téměř na každé stránce, musíte mít chuť se nechat příběhem balamutit, oplývat smyslem pro NADSÁZKU a hlavně mít "buňky" nastavené pro tento typ knih. Jedině tehdy můžete začít být uneseni příběhem a vychutnávat si jej se vším všudy tak, jak autor zamýšlí.
Kniha obsahuje dvě linky příběhu, které se střídají společně s kapitolou. Ta první líčí události po staříkově útěku z domova pro seniory - stařík poznává nové lidi, dějí se nové zvraty. V té druhé je naopak vyprávěno to, co se v životě ústředního hrdiny odehrálo v průběhu sta let, tedy až do chvíle jeho náhlého prchnutí. Celý příběh je vykládán pohledem třetí osoby. Je skoro dech beroucí, co všechno dokázal autor "nastrkat" do 400 stran - což je sice hodně, ale při těch všech místech, lidech, osobnostech, situacích, je to málo - kdybych to měla jmenovat, vážně by mi ani těch sto let asi nestačilo. Vůbec celková promyšlenost knížky je skvělá! Každá věta, osoba, dění má v tom příběhu své opodstatnění a rozhodně jsem se při čtení bavila. Po přečtení si nepochybně každý řekne, že něco takového ještě v životě nečetl, ať už v tom dobrém, nebo špatném smyslu.

Komentáře (0)