Stane se z Catherine pekařka, nebo královna Bez srdce?

recenze

Měl to být královský ples jako každý jiný. Jenže život lady Catherine „Cath“ Pinkertonové se toho večera obrátil vzhůru nohama. Král Srdcova se totiž rozhodl zasnoubit – a jeho vyvolenou nemá být nikdo jiný než Catherine! Taky se na plese objevil nový dvorní šašek Šprým, o němž se Cath zdálo, a aby toho nebylo málo, tak radovánky přerušil vpád Tlachapouda, strašlivé nestvůry unášející a zabíjející obyvatele Srdcova.

Catherine peče ty nejlepší koláče a sladkosti v celém Srdcově a až do onoho osudného plesu měla jediný sen: otevřít si vlastní pekařství. Jenže netuší, jak ho zrealizovat, protože ví, že její rodiče, Markýz a Markýza, nebudou souhlasit s tím, aby se z jejich dcery stala obyčejná pekařka. Zvlášť když se jí dvoří sám Král. Cath by se ráda nevítaného nápadníka zbavila, ale zároveň ví, že králové se neodmítají. Jenže je tu ještě Šprým, šašek s bohatým repertoárem dovedností a triků a tajemstvím opředenou minulostí, který v ní probouzí city, co by měly správně patřit Králi…

Cath se ocitla v pasti očekávání a předsudků. Přesto se svého snu nevzdává, ale jak se hromadí překážky a neúspěchy, sílí v ní zuřivý hněv. Šprým je záhadný a lehce nevypočitatelný, protože skrývá nejedno tajemství. Nechybí ani pestrá skupinka vedlejších postav: Cathina služebná a kamarádka Mary Anne s talentem na čísla, která se má stát její obchodní partnerkou, Klóbrc vyrábějící podivuhodné klobouky a vzdorující šílenství, Catherinina matka Markýza Idonie toužící potom, aby se její dcera stala královnou, sir Peter Peter, co se ze zemědělce stal šlechticem, se svojí neduživou manželkou, mizející kočka Šklíba zbožňující klepy nebo hodný, ale hloupý a směšný Král Srdcova. Všechny postavy jsou dobře propracované a velmi lidské, takže jim buď budete fandit, nebo je nesnášet.

Marissa Meyer už v sérii Měsíční kroniky ukázala, že patří mezi talentované spisovatelky, co dokážou originálně a nevšedně převyprávět slavné příběhy. V knize Bez srdce to jen potvrdila. Tentokrát se inspirovala slavnou Alenkou v kraji divů a za zrcadlem od Lewise Carrolla. Bez srdce ale není obyčejným převyprávěním Alenky, ale jakýmsi prequlem. Hlavní hrdinkou totiž není Alenka, ale Catherine, dívka, z níž se později stala obávaná a krutá Srdcová královna.

Marissa Meyer si z Carrollovy Alenky vzala nejznámější prvky – mizející kočku Šklíbu, Tlachapouda, Houseňáka nebo Klouboučníka – a vytvořila z nich vlastní, originální příběh. Bez srdce na první pohled vypráví o nenaplněné lásce a snech, ale postupně se ukazuje, že půjde o něco víc. V knize nechybí slušná porce tajemství, trocha akce i romantiky, nečekané odhalení, a jak se blížíme ke konci, děj se zamotává a spěje až k dramatickému finále.

Marissa Meyer skvěle vytváří jednotlivé charaktery, buduje tajemnou atmosféru a barvitě vykresluje prostředí Srdcova, kde služebnictvo může mít podobu žáby nebo srdcové karty, luční kvítí zvonky skutečně zvoní, v hodinách žijí živé kukačky, které občas usnou a způsobí vám tak problémy, sny pronikají do reality a kroket se zásadně hraje s plameňáky a ježky. Bez srdce je napsané typicky čtivým a chytlavým stylem Marissy Meyer, což z něj dělá další knihu od této autorky, kterou nedokážete dát z ruky.

Pokud jste Alenku v kraji divů od Lewise Carrolla nečetli, tak se nemusíte bát, že byste Bez srdce nepochopili. Já jsem Alenku četla už dávno a moc dobře si ji nepamatuji, ale neměla jsem problém se v příběhu orientovat. Bez srdce si tudíž mohou přečíst všichni, kdo o Alence slyšeli, ale nikdy se k jejímu příběhu nedostali. A pokud jste Alenku četli a nelíbila se vám, tak stejně dejte Bez srdci šanci, protože Marissa Meyer přinesla nápaditý příběh, který funguje sám o sobě.

Alenka v kraji divů od Lewise Carrolla působí šíleně a bizarně a občas v dospělých čtenářích vyvolává myšlenku, zda ji autor náhodou nepsal ve stavu pozměněného vnímání. Bez srdce přináší stejně barvitý, ale mnohem uchopitelnější magický svět i příběh. Marisse Meyer se tak podařilo tuhle pro mnohé obtížně uchopitelnou klasiku poutavě a zajímavě představit mladým čtenářům. A třeba je i nalákat k přečtení Alenky v kraji divů a za zrcadlem. Minimálně však nalákala čtenáře k tomu, aby si přečetli i její další knihy – pokud už to tak neučinili – a těšili se na její další autorské počiny.

Komentáře (0)