Stále naše země!

recenze

Napínavé drama, které vás nenechá spát, protože se možná děje i teď kolem vás. Anebo vážně přeháním? Ne, tak navenek zrůdné události se v zemičce české neodehrávají, ale někdy k nim nemají vůbec daleko.

Tony Parsons se prostřednictvím Maxe Wolfe tentokrát snaží vyřešit náročný případ teroristického útoku v nákupním centru uprostřed Londýna. Ač je hlavní hrdina zdrcen krutostí, kterou na vlastní kůži zažije, stopy jej zavedou k těm, kteří sem před lety přišli a žijí tady mezi námi. Ale jsou to opravdu ti správní? Nejsou to spíš předsudky, které jej vedou k jasnému výsledku?

Čas se nedá vrátit. Smrt blízké osoby člověka natolik ovlivní, že občas mozek nemá prostor k tomu, aby byl řídícím orgánem našeho já. Někdy tedy není možné počkat, až emoce opadnou. Kdo je nakonec ale vinen ze smrti kolegyně? Může si člověk sám hrát na soudce či Boha? Co udělá naše svědomí, když provedeme něco morálně špatného?

Zajímavě vybraný skoro až vojenský příběh v nás má zajisté vyvolat otázky, což se povedlo na výbornou. Vše docela i odsýpá, ale část knihy drhne a některé charaktery mi přišly méně uvěřitelné. Autor se zaměřil na náš přístup k lidem z ciziny, kteří s námi začnou v naší blízkosti dlouhodobě žít. Dokážeme někdy jiné pochopit a přijmout je mezi sebe?

Pátý díl s názvem Dívka v ohni nebyl špatný, ale nemohu říct, že bych se ještě někdy k němu vrátil. Znám z jeho sbírky zdatnější kousky.

*
Probudil jsem se a svět byl pryč. Bylo ticho a černo, temnota tak absolutní, jako by ze světa někdo vysál veškeré světlo.
Prach byl všude. Okolní vzduch jim byl nasycený, plný horkého a těžkého prachu čerstvě vykopaného hrobu. A pršel podivný déšť, déšť kamenů, úlomků, střepů a zbytků rozdrcených a rozlámaných předmětů, které jsem nedokázal rozeznat. Zkáza byla všude, měl jsem ji v očích, v ústech, v nose a vzadu v krku.
Ležel jsem na zádech a najednou mě ta zkáza začala dusit.
*

Komentáře (0)