Spíš postřehy

recenze

Ti nepohřbení (2014) / Dellamorte (209 views)
Spíš postřehy
Jen úvodem bych chtěl poznamenat, že nejsem spisovatel, i když mám načteno docela dost a řídím se spíš instinktem co se mi líbí a co ne a to jak v literatuře tak i v hudbě. Potěšilo mě několik známých kapel při závěrečném poděkování, doporučil bych třeba ještě Bathory a Wintersorg. Nemám rád dělení literatury na mužskou a ženskou, takže popisy citových vzplanutí mě nijak neurážejí :)

Začnu asi klady:

- příběh se mi líbil, jak už jsem psal minule. I když toto téma je profláklé od soumraku do svítání, toto pojetí upírů se mi líbilo. Autorka z nich nedělá gotické milovníky (Anne Rice), masové superhrdiny (Kulhánek a spol.) a nebo tupá špatně zničitelná zvířata (teď mě nic nenapadá). Byl jsem moc rád, že ani k jednomu tomuto trendu se příběh nepřiklonil.

- děj pěkně odsejpá, jediné zpomalení se nachází asi jen v části s Airi a tam chápu její opodstatnění.

- moc se mi líbilo jak autorka v průběhu vyprávění vysvětluje předchozí konání postav a v ději to nepůsobí jako pěst na oko.

- příběh končí přesně tam kde by měl, žádné zbytečné natahování. To je pro mě velké plus.

Zápory se týkají asi jen drobností, kterých si možná někdo ani nevšimne:

- moc jsem nepochopil kde vzala Marína svoji "základnu" když pronásledovala 16 let Segethovi? Z textu vyznívá, že ten dům měla obydlený už pěkných pár let a přitom byl poměrně blízko od posledního úkrytu Segethových, navíc mi přišlo divné, že by při stěhování s sebou tahali všechny záležitosti jako Marínin portrét v životní velikosti, či smečku vlků...

- jediná postava, se kterou jsem se nedokázal ztotožnit je Airi, podle popisu nadprůměrně inteligentní dívka, ale časem mi přijde, že rezignuje a chová se čistě instinktivně.

Podtrženo sečteno: je to čtivé, napínavé a dobře napsané.
Děkuji za důvěru a snad moje postřehy někomu pomůžou.
Bedřich

Komentáře (0)

kniha Ti nepohřbení recenze