Žánr tzv. true crime, čili skutečných zločinů, tu je už dlouho a čtenáři lačnící po vyprávěních o vraždách a násilí ještě déle. Chtěla bych napsat, že skutečný boom zažívá true crime v posledních letech, ale když se ohlédnu minimálně století zpět, zájem je zde velký stále. Mění se jen technologie, jak příběhy dostat ke čtenářům. Není už nutné čekat u chalupy na “krajánky”, kteří s sebou nosili s uzlíkem skromného majetku také vyprávění z celých krajů. Dnes místo nich máme podcasty.
A také knihy. Velké množství knih a vycházejí stále další.
V tomto objemu už je třeba si vybírat, protože mnoho knih i přes líbivou obálku není nic jiného než další sborník notoricky známých faktů nepřinášejících nic nového. Popravdě, i když jsem starého pana Markoviče měla a mám ve velké úctě, jakmile někde vidím další práci založenou na jeho případech, jdu dál. Už nedokážu udržet pozornost. Už toho bylo moc a jména jako Hojer a Tekverk přecházím s jistotou, že se toho už moc nedozvím. Všechno už bylo řečeno. (Což je dost nefér k obětem oněch pánů, ty si nezaslouží být bagatelizovány stálým opakováním jejich otřesného konce.)
Proto vysoce oceňuji svěží vítr v podobě knihy Dva na vraždu, která k vyobrazeným případům přistupuje jinak. Autoři v knize sami přiznávají, že se rozhodli si z nepřeberného množství případů vybírat a než se stát dalším sborníkem, budou raději důkladnou prací zasahující do hloubky podstat vybraných případů. Ty jsou navíc “jen” tři, což je však právě onen bonus v nepřehlcení fakty. Ze tří vybraných kauz je republikově známější pouze druhá, první porevoluční sérioví vrazi. Dnes je však případ už také zasunutý v paměti, proto oceňuji práci autorů, kteří případ vytáhli na světlo a postupovali opravdu centimetr po centimetru po vražedné ose spiklenců ve smrti. Vyznat se ve vraždách Kotta a Kutílka není snadné, oba na sebe vzájemně házeli vinu a vytvořili mnoho verzí příběhů konce svých obětí. Jednotlivé kapitoly, věnované právě jim, vás však bezpečně provedou bouří kolem jejich činů a na konci budete chápat vše a zároveň nic.
Zbylé dva případy jsou méně známé, první rezonuje výhradně na východu Čech a třetí není známý téměř vůbec, i když za mě je to absolutně nešílenější příběh vůbec. Nejenom činy pachatelů, ale hlavně kolik dětí a mladistvých zatáhl “kápo” dvojice do svého hnusného osudu. Po přečtení dvou třetin knihy jsem se chtěla cítit jako borec, nic už mě nemůže překvapit! Před činy závěrečné dvojice ale nezůstane lhostejný nikdo, byla to facka. A vysoce oceňuji detailní práci na dnes již neznámém případu. Bylo to šílené, bylo to hnusné, ale zpracováno precizně. Bude to ve mě ještě dlouho.
Kromě srozumitelnosti vyprávění a členění knihy přátelské ke čtenáři chci vyzdvihnout i poznámkový aparát. Uvedené zdroje jsou často volně dostupné online, lze si je bez problémů a větších investic dohledat i dnes. Většina zdrojových knih je také k mání a snad jen vyloženě jedna stojí tzv. ledvinu. Zbytek si zájemce na tři kliky sežene a přečte bez problému. Jako bibliofil to oceňuji, protože právě nedostupnost doplňkových materiálů mě většinou dost otráví. Tady to nehrozí. Naopak. A je to příjemný.
Dva na vraždu jsou pro mě žánrovou událostí. Kniha je sympatická jak grafickou úpravou, vtipnou ořízkou, tak hlavně svým zpracováním. I redaktorská práce je precizní, našla jsem jedinou chybu v datu, která byla spíše rušivá než demolující a pak na ni rychle zapomněla ve sledu líčení dalších událostí. Milan Říský a Jan Thomayer ukázali, že umí a že umí spolupracovat. Jejich počin je příjemné čtení i kronikou hrůz a zároveň si na nic nehraje. Není to laciný hon za senzací podněcující k turistice za obětmi. Naopak. Prostor dostávají také oběti a pozůstalí a čtenář pochopí, že všichni zúčastnění byli především lidé. A nikdo neměl právo rozšlápnout jim příběh a navždy poznamenat jejich rodiny. Před tímto se autoři také nezastaví a knihu to povyšuje vysoko nad všechny sborníky a seznamy činů. Z knihy nekape krev, kniha ukazuje soucit. A to nepotkávám v žánru často.
Svazek doporučuji všem, kteří mají žánr skutečných zločinů v oblibě a stále hledají něco nového. Dvojice autorů u případů několika dvojicí vrahů ukázala, že je stále možné přistupovat ke kriminálním vyprávěním novými způsoby a jejich je mi velmi blízký. A rozhodně doufám a věřím, že tato kniha není posledním slovem autorů. Byla by to velká škoda.
Investigativní pohled na zločiny, v nichž klíčovou roli sehráli dva pachatelé. Proč se Kott s Kutílkem vydali na smrtící jízdu, během níž připravili o život čtyři lidi? Bylo to dílo Satanovo? Kdo byl jedním z nejmladších vrahů če... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
Knizni_kocka také napsala
