Spící nemoc

recenze

Spící Beatrice (2020) / Kikina182
Spící nemoc
Světem se šíří neznámý virus, kvůli kterému upadají tisíce lidí do věčného spánku. Vědci se snaží přijít na nějakou vakcínu, ale zatím marně. Jejich nejnovější nadějí je skupina dobrovolníků, kteří jsou ochotni na sobě nechat testovat nejrůznější léky i přes hrozící vedlejší účinky, aby lidstvo přiblížili k nalezení vakcíny.

Mnoho z dobrovolníků se účastní především kvůli penězům. To však není případ Beatrice. Ta se přihlásila jen proto, že už se nemohla dívat na to, jak virus devastuje svět a především její blízké. Jenže už od chvíle, kdy do výzkumného centra vkročí, je všechno úplně jinak, než si představovala.

Pořád je její největší prioritou pomoct nalézt lék. Hodně rychle se spřátelí se synem vědce, který celý výzkum vede, Charliem. Nezávisle na oficiálním výzkumu mu pomáhá s jiným pokusem o nalezení léku. Jenže brzy už z toho není jen přátelství a Bea k němu začíná cítit něco víc. Ale pořád je jen pokusným králíkem, který může každou chvíli upadnout do spánku nebo dokonce umřít. Jak by mohla mít nějakou naději na normální život?

Spící Beatrice je napsaná v er-formě. Většinou vypravěč vypráví, co se odehrává kolem Beatrice, ale občas knížka prozradí i to, co se právě děje v Charlieho životě, když tam zrovna není Beatrice. Pohled třetí osoby ale autorce ani v nejmenším nezabránil v tom, aby se pořádně rozepsala o myšlenkách a pocitech postav.

Styl psaní je velmi čtivý. Navíc autorka příběh seskládala z poměrně krátkých kapitol, což čtivost knihy ještě podporuje. Neměla jsem nejmenší problém se do knihy začíst a užívat si příběh, jako kdybych byla součástí všeho dění.

S příběhem jsem v podstatě spokojená. Autorka se sice inspirovala příběhem Šípkové Růženky, ale opravdu jen okrajově. Jinak je nápad nový a především zajímavý. A jsem i spokojená s tím, jakým způsobem Júlia Matulová v příběhu postupovala. Všechno je krásně logické, chronologické a nejsou tam žádné nesrovnalosti.

Ovšem i tak jsem v příběhu pár věcí, které mi nesedly, našla. První z nich jsou milostné zápletky. A nejedná se ani tak o to, že by byly předvídatelné, ale spíš o to, že je jich moc. I když se autorka podrobně věnovala milostné zápletce hlavní hrdinky, tak ty ostatní tam v pozadí byly. A to, že se v knize skoro všichni dali s někým dohromady, na mě působí zkrátka uměle.

A i když mě milostná zápletka hlavní hrdinky opravdu zajímala a užívala jsem si ji, občas mi přišlo, že autorka všechno ostatní upozaďuje. Celý ten spící virus, hledání vakcíny a vlastně celkově všechny pokusy v knize působily především jako pozadí pro rozvinutí milostné zápletky. Je to velká škoda, protože to téma bylo samo o sobě zajímavé a mrzí mě, že mu autorka nedala víc prostoru.

Největší výhrady mám ale ke konci, který autorka šíleně uspěchala. Velký zvrat dala do několika posledních kapitol a nevěnovala mu tolik prostoru, aby to na mě dokázalo dostatečně zapůsobit. Sice to byl skvělý konec, ale málo rozepsaný. Měla jsem z něj spíš dojem, jako by už autorka chtěla mít knihu zkrátka krku a tak ji rychle ukončila.

Postavy se autorce povedly. Skvěle je popsala a vložila do příběhu různorodost. Žádná postav nebyla dokonalá, ani nebyly jak přes kopírák. Všechny měly své vlastní osobnosti, které byly od začátku naprosto jasně znát a byly i sympatické.

Jediné, co můžu na postavách vytknout, je frivolnost vědců. Přišlo mi, že se nechovají jako vědci a celou tu věc s hledáním léku, s čímž se pojí i jistá pravidla, moc neřeší. Nechávají lidi, ať si dělají, co chtějí. To se mi moc nelíbilo, protože když se tak chová většina, nepůsobí to zrovna reálně.

Spící Beatrice mě překvapila. Sice není bez chyb, ale rozhodně autorce nemůžu upřít čtivost a nápaditost. Je to nádherný příběh, který jsem si užila a určitě ho můžu doporučit všem. Ale myslím, že nejvíc by asi sedl dívkám, kolem patnácti let.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)

kniha Spící Beatrice recenze