Šovinistický narcis jeden...

recenze

„Měl pocit, že už se mu superklobása uklidnila. Za to určitě může ten mrtvej pes, pomyslel si.“

Autor anotace měl pravdu. Opravdu se jedná o ošklivou pohádku. Nejde v ní o Popelku, souboj dobra se zlem či nápravu hlavního hrdiny. Jde o jednoho obtloustlého šovinistického gurmánského detektiva, jehož středobodem je vlastní blahobyt, plný břich, promile v každém oku a poskytování volňásků na jízdu na superklobáse.

Ale právě on je důvodem, proč se kniha čte docela rychle a je zábavná. Hrozně mě bavily Bäckstömovy myšlenky, manipulace a hranice toho, co všechno mu může ještě projít. Prevít jeden mizerná, idiot a přitom jsem byla rozpolcená, zda stát na straně jeho či držet pěsti spravedlnosti. Navíc by mě nikdy nenapadlo, že takový chlapák může být traumatizován ztrátou rybičky a šikanován papouškem. Izák byl ovšem mou nejoblíbenější postavou. Evert má ovšem smůlu, protože můj oblíbený narcista je Taita. A přes to nejede vlak.

„Ty o tobě ale jedou, pomyslel si Bäckström, jakmile zmizela za dveřmi. Nejvyšší čas na obídek. To by mu ale nesměli pořád bouchat na dveře nějají blbci.“

Abych kápla božskou, kniha by mohla být o pár set stran kratší…v podstatě by mohla začít na straně 99. Ovšem za toto nemůže autor, ale Evertovo holdování spánku, jídlu, alkoholu a sexu. Kdyby se choval jako stereotypní polda, neměli bychom co číst už po 350 stránkách. :-) Na stranu druhou mě moc bavila historie jistého uměleckého předmětu a lidí, kterých se dotkla.

Jedná se o spíše mužskou detektivku. I když se v ní najdou silné ženské postavy. Bäckström si u mě navíc šplhnul oblíbeným českým pivem. Doporučuji si pořídit do knihovniček nejen milovníkům severských detektivek, ale také silných a originálních postav a ochráncům zvířat.

Komentáře (0)