Soukromé peklo jednoho introverta

recenze

Všude kolem černý les (2016) / katy238
Soukromé peklo jednoho introverta
Leonora je uzavřená mladá spisovatelka krimi románů, která netouží po ničem jiném, než aby jí svět dal pokoj. Žije si ve světě svých zaběhnutých rituálů a když má pocit, že už se zblázní, jde si zaběhat. V londýnských parcích se vydupe na hliněných cestách ze svých frustrací a může dále pokračovat ve svém možná jednotvárném, ale spokojeném životě.

Do jejího klidu však jednoho dne pípne email. Pozvánka na rozlučku se svobodou v podobě dámské jízdy její dávné kamarádky Clare. Nora se několik dnů potácí po svém malém bytě než potvrdí účast a rozhodne se akce zúčastnit.

Ona i její kamarádka Nina dorazí do zdánlivě opuštěného domu organizátorky akce Flo, která si dům na víkend vypůjčila od své tety. Podivínská stavba ze skla a kovu příliš důvery nevzbuzuje, to samé se dá říct i o dalších účastnících víkendu.

Malá skupina lidí, které pojí jen pochybné pouto s budoucí nevěstou, se postupně propíjí nepříliš povedeným víkendem. Noře se pod vlivem opileckých i škodolibých poznámek okolí vrací potlačené vzpomínky na minulost a netouží po ničem jiném, než se rozplynout mezi ostatními, neviděna, nepovšimnuta.

S úlevou tak vyhlíží blížící se závěr nepovedené rozlučky, který jí však nebude dopřán.

Nebude totiž dopřán nikomu...

Tuto knihu jsem opravdu těžko odkládala a jak to bylo možné a povinnosti mi to dovolily, hltala jsem další stránky Nořina na první pohled tak triviálního, ale o to působivějšího vyprávění. Její pocity mi byly více než známé, a proto vžít se jí do kůže mi nečinilo žádný problém.

Autorčin styl mi sedl jako zadek na hrnec a já už se teď těším, jakou knihu vydá příště. Pokud bude jen z poloviny tak dobrá, jako příběh party mladých lidí odříznuté v hnusném tmavém lese, vím, že se mám na co těšit.

Komentáře (0)

kniha Všude kolem černý les recenze