Sonda do temných zákoutí duše

recenze

Mortificatio (2019) / CleoXandra
Sonda do temných zákoutí duše
Mám za sebou několik recenzí v řadě, jež jsem věnovala knihám napsaným ženami. Abych nepropadla totálnímu genderovému vychýlení, sáhla jsem zase jednou po muži-spisovateli.
Nigredo je pseudonym odkazující na cosi temného či temně melancholického. Ještě depresivněji působí titul knihy (Mortificatio) skrývající ve svém slovním základu smrt. Ladí s tím i lehce noirový styl obálky, ale ne zas tak úplně: probleskující červeň jakoby narušuje onu plíživou temnotu. Aspoň takový byl můj první dojem.
Neřekla bych, že se jedná o morbidní příběh. A jestli ano, pak je to morbidita hodně svérázná, prošpikovaná ironickým sarkasmem, což je poloha, kterou miluju. Hlavními postavami komorního děje (dá-li se to tak nazvat) jsou Nick a Layla (nikoli partneři, nýbrž bratr a sestra), a my se na stránkách knihy probíráme psychologickou sondou do jejich zraněných a/nebo pokřivených duší. Toto schéma zavání náběhem na klišé, ovšem autor si s tímto úskalím poradil velice dobře. Zavádí nás do filosofických hlubin s takovou lehkostí, až z toho mrazí. Přesně v okamžiku, kdy čtenář ze všeho toho dekadentního nihilismu začne propadat skepsi, jukne na něj osten suchého humoru, který ho vrátí do hry.
Navzdory ich-formě (v podání obou protagonistů), která nesmírně oživuje vyprávění a čtenáře doslova vztahuje do děje a poutá k hlavním figurám, se mi kniha nelouskala snadno. Občas je však užitečné nahlédnout do díla, jež člověka přiměje ke zvolnění a zamyšlení. Třeba do tohoto originálně pojatého příběhu vykořeněnosti lidské duše.
Děj reprodukovat nebudu, abych zájemce nepřipravila o objevitelské zážitky, takže snad jen stručně k jeho konstrukci: páteří celé stavby je notoricky obehraná písnička rozvráceného rodinného zázemí, jež si pak s sebou neseme celý život ve formě více či méně fatální determinace. Každý ze sourozenců se s tímto „dědictvím“ vypořádává jinak. Postupně jsem mezi řádky vyčetla náznaky sdělení, že Nick se do své polohy vlastně stylizuje sám, jako by mu činilo radost ničit sám sebe a zarmucovat své okolí. Nebo se mu jednalo právě o to, aby zjistil, zda to vůbec bude někoho zarmucovat (?).
Pojďme na celkový dojem:
Plusy: originální přístup k tématu, vybroušený vypravěčský styl, precizní jazyková práce, chytlavé niterné sondy do duší protagonistů.
Mínus: přece jen hodně obehraný motiv „dědictví“ rozvráceného rodinného prostředí. Málem mě to odradilo od čtení, ale zpětně jsem ráda, že jsem u knihy vydržela až do konce.
Sečteno podtrženo: proč ne? Mortificatio rozhodně doporučuji jako svéráznou knihu napsanou neotřelým stylem nabitým sarkasmem a vzletnou fantazií. Odebráním jedné hvězdičky za výše zmíněný minus se nenechte odrazit.

Recenze je k nalezení i na mém blogu:
cleoxandrablog.mozello.cz/blog/params/post/2149513/

Komentáře (1)

kniha Mortificatio recenze

broskev28
05.11.2020

Souhlasím, i když tak skvěle bych to vyjádřit nedokázala. Děkuju.