Smrtící vražedkyně se vrací – příliš vraždění ale nečekejte

recenze

Půlnoční koruna (2016) / Rinoa18

Tahle série má jednu neuvěřitelnou schopnost – vyvolá ve vás tolik rozporuplných pocitů, až to hezké není. No vážně. I teď přemýšlím nad tím, co si o tom všem vlastně myslím. Ale vezměme to pěkně popořadě.

Zpočátku jsem předpokládala, že po prvním díle bude mít Celaena volnější ruce a my tak konečně poznáme pravé schopnosti smrtící vražedkyně nejen prostřednictvím jejích úst. Ten předpoklad byl poměrně mylný. Hlavní hrdince se sice požadavky na „úklidové práce“ jen hrnou, ale to by to nebyla Celaena, aby se nerozhodla králi vzdorovat. Jen pěkně potichu a nenápadně, jde přece o životy jejích přátel…

Přátelé. Když už o nich mluvím, stále si nejsem jistá, co pro ni vlastně představují. U odvážné a chytré princezny Nehemie je to asi bez debat, jelikož jsem zatím nezaznamenala, že by Celaena trpěla lesbickými sklony. S Dorianem, korunním princem Adarlanu, a především Chaolem, velitelem stráží, to ovšem vypadá jinak. Jak se to říká? Že nic jako přátelství mezi mužem a ženou neexistuje?

„Věř mi, Celaeno,“ zavrčel a v očích se mu zablesklo. „Já vím, že se o sebe umíš postarat. Ale dělám si starosti, protože mi na tobě záleží. Bohové mi pomáhejte, vím, že bych to neměl dělat, ale nemůžu si pomoct. A tak ti budu vždycky říkat, abys byla opatrná, protože mi vždycky bude záležet na tom, co se s tebou děje.“
Celaena zamrkala a nakonec se vzmohla na: „Ach tak.“ Chaol se štípl do hřbetu nosu, prudce zavřel oči a potom se dlouze a zhluboka nadechl.
Celaena se na něj rozpačitě usmála.

Beze vší pochybnosti – nejobávanější vražedkyně autorčina světa dokáže působit jako nedorostlé kuře. Nicméně jsem byla opravdu natěšená, že to po Dorianovi vyzkouší s Chaolem, úžasným, dokonalým Chaolem, a… a… ne, prostě vám nemůžu říct, jak to dopadne.

Abych ale pořád nemluvila jen o těch pověstných vztazích, mohu vám slíbit, že se v této knize dočkáte také o poznání většího množství intrik a magie. Zdá se, že s Cainem, monstrem využívajícím temné síly v prvním díle, to byl jenom začátek. Rozjíždí se před námi přímo pekelná jízda a já nemám to srdce vám ji zkazit. Nasednout už musíte sami.

Takže k tomu obávanému celkovému hodnocení – ta kniha je výborná. Do první půlky. Autorka má neskutečné nadání pro vykreslování charakterů a okolního prostředí (při průchodu katakombami jsem téměř cítila, jak mi někdo dýchá za krk). Děj má spád a i když mohly být třeba bojové scény zvládnuty o něco lépe, pro mě to až takovou roli nehraje. Chce se mi ale řvát, když vidím, že ta ženská dokáže stvořit solidní příběh se solidními postavami, které vám přirostou k srdci, a pak to všechno položit na kolena. Říkáte si, že to vzdáváte, že do dalšího dílu už nepůjdete, a pak je najednou konec a všechno se opět otočí o sto osmdesát stupňů, zase máte naději. Ne, tohle se prostě musí zažít!

Takže vám slavnostně sděluji, že se můžete těšit na recenzi dalšího dílu a veleváženému nakladatelství vzkazuji, že ke knize budu pro příště potřebovat přibalit minimálně půl kila čokolády (a výhledově i nějakou knihu na hubnutí), poněvadž jsem zjistila, že mi po tomhle absolutně došly zásoby.

Zdroj: stripkypribehu.blogspot.cz

Komentáře (2)

Přidat komentář

---