Skvrna strachu

recenze

Duchařina je boží! Proč by člověk nemohl věřit něčemu, co nás přesahuje? Vždyť všechno nejde tak snadno, logicky či vědecky, vysvětlit. A přece ten strach, který se vznáší všude kolem, je zvláštně žádoucí. Bojíte se také rádi?

Gillian Flynnová se mírně odklonila od své domény – thrillerů – a napsala krátkou, za to ale dosti čtivou, novelu! Na pár stránkách dokázala ve čtenáři vzbudit neskonale velký strach, který vás ovládne natolik, že se budete bát otočit na další stranu. Emoční zážitky tu jsou ty nejdůležitější.

Příběh je krátký – možná bohudík nebo bohužel – ve kterém najdete málo popisu, hodně akce a málo postav. Stačí pouze tři hlavní hrdinové k rozehrání skoro vražedné partie, na kterou jen tak nezapomenete. Věštkyně, která využívá, zdánlivě pomáhá a nakonec i ona bude trpět, a to díky tajemnému domu z viktoriánské éry, kde nikdo není v bezpečí. Nevyzpytatelná matka, která se bojí a zároveň brojí proti ostatním, a pak pomatený syn.

Nejvíce mi přirostl k srdci právě ten „temný“ klučina, kterého snad posedl samotný ďábel anebo období puberty, kterému pořádně nerozumí ani on a ani jeho okolí. Všem ale prováděl zajímavé kousky, i když se o nich dozvídáme především jen z doslechu.

*
Slyšela jsem mumlání. Naléhavé nebo zlostné. Pak nic. Ticho. A pořád nic. Vypadni odsud. Ale příliš jsem se bála vylézt do té tmavé chodby sama.
„Susan!“ Dítě, které terorizovalo mladšího bratra a vyhrožovalo nevlastní matce. Které mi klidně oznámilo, že zemřu. Dítě, které useklo ocas rodinnému mazlíčkovi. Dům, který útočil na své obyvatele a manipuloval jimi. Zůstaň v klidu. Na chodbě panovala pořád tma. Ani známka po Susan. Postavila jsem se. Zamířila jsem ke dveřím.
Najednou se v nich zjevil Miles, ztuhle vzpřímený a jako vždy ve školní uniformě. Zahradil mi cestu.
*

Miluji styl jejího psaní, vždycky mě dokáže navnadit a něčím vnitřním potěšit. Mrzí mě, ale to je údělem mým čtenářským, že zatím nenapsala mnoho knih. Většinu z nich už mám za sebou, takže neustále stalkuji, kdy bude vydán další příběh, kterým budu nějakou dobu žít. Výhodou bohužel není, že jej vždycky slupnu jako malinu. Ano, užiji si parádní chvíle, jenže vždycky poslední stránkou to končí. Nebojte ale, Skvrna si pro vás připravila něco trochu jiného, protože budete muset využít vaši fantazii, abyste mohli pokračovat. A vy budete toužit pokračovat…

Komentáře (0)