Skvělou fantaskní novelou pátrá autor po odpovědi na jednu z nejsložitějších otázek...

recenze

Muž, který byl Čtvrtek (2009) / JanH (245 views)
Skvělou fantaskní novelou pátrá autor po odpovědi na jednu z nejsložitějších otázek...
Tuto Chestertonovu knihu není snadné číst a recenzovat ji, to už je skutečně hodně tvrdý oříšek. Proč? Určitě proto, že bez znalosti jiných knih tohoto skvělého anglického autora a myslitele (minimálně tedy jeho slavné Ortodoxie) a bez seznámení se s jeho životními názory a postoji (opět alespoň s jeho zásadovým katolicismem) je prostě nemožné pochopit, co vlastně má být touto knihou, tímto fantaskním příběhem čtenáři sděleno.
A že je tomu vskutku tak jsem mimo jiné seznal na různých literárních serverech, kde jsem četl některé názory především mladších čtenářů, z nichž bylo patrné, že knihu vůbec nepochopili. Nedivím se tomu, protože - jak jsem již zmínil - bez určitých předpokladů to ani nelze. Tím samozřejmě nechci říct, že já jsem ten, kdo snědl všechnu moudrost, resp. že moje recenze bude vyčerpávajícím a jedině správným zhodnocením proslulé Chestertonovy novely. Naopak - pochopitelně i pro mě je to věc mimořádně nesnadná a chci tudíž předeslat, že spíše než o recenzi jde o pokus o ni.
Kdybychom zůstali takříkajíc na povrchu věci, asi bychom měli za to, že Chesterton se ve své knize tak trochu „odvázal“, že chtěl patrně napsat něco naprosto jiného, než byl dosud zvyklý psát, zkrátka, že zde hlavně žongluje se slovy a postavami, baví se absurdností příběhu, vymýšlí stále nové zápletky a paradoxy a nejde mu o nic jiného, než aby se čtenář bavil s ním. Ostatně i obálka nám sugeruje zcela mylnou představu, že máme co do činění s „metafyzickým thrillerem“ a že „ve sporech o podstatu terorismu (a chaosu) autor obhajuje ctnosti a romantiku společenského řádu.“
Je zřejmé, že k takovýmto závěrům kniha velice silně svádí. Komplikovaný, občas chaoticky působící a na neustálých situačních proměnách vystavěný příběh de facto nemá logickou osnovu, nelze s jistotou říci, o čem vlastně vypráví. Čtenář se složitě a namáhavě „prokousává“ dějem, kterému příliš nerozumí a čeká, jak a čím kniha vyvrcholí. A čeká dlouho...
První kapitola nás seznamuje se dvěma muži, kteří se setkávají v jednom londýnském parku. Tím prvním je Lucian Gregory, mladý básník a anarchista, který zde před přítomnými návštěvníky hlásá své radikální politické názory. Oponovat mu začne jistý Gabriel Syme a vzájemná výměna názorů přechází postupně v hádku. Ačkoli je Lucian Gregory nanejvýš rozčilen protivníkovým tvrdošíjným odmítáním svých názorů, na druhou stranu jej začíná obdivovat. Dokonce natolik, že jej posléze pozve na tajnou schůzi anarchistické buňky, kde má být za jednoho zemřelého člena zvolen jeho nástupce. Gregory tuto volbu považuje za čistou formalitu, nemá sebemenších pochyb o tom, že zvolen bude právě on. Stane se však něco nečekaného - Gabriel Syme se přihlásí o slovo a před shromážděním anarchistů mluví tak, jako by byl jedním z nich, přičemž se uchází o uvolněnou funkci. Svými rétorickými schopnostmi zastíní protikandidáta natolik, že je jednomyslně zvolen za předsedu, čímž zároveň získává právo zastupovat místní skupinu v nejužším vedení anarchistické organizace.
Ukazuje se však, že Gabriel Syme je někým úplně jiným, totiž policejním detektivem, který má za úkol proniknout do nejvyšších teroristických struktur. To se mu tedy podařilo, nyní je jedním ze sedmičlenné skupiny s krycím jménem Čtvrtek. Každý zde má totiž označení podle názvů dnů v týdnu, přičemž na nejvyšším stupni stojí Neděle, impozantní muž s velikou hlavou, který všechno organizuje, uděluje rozkazy a jenž jediný ví všechno...
Když se Gabriel Syme účastní první schůze a prohlíží si své nové kolegy, je mu okamžitě jasné, že se dostal mezi ty nejbrutálnější zločince. Už jejich vnější vzezření svědčí o tom, že jde o muže, kteří se nezastaví před ničím a že svůj záměr zničit společenský systém a zmocnit se vlády budou prosazovat všemi prostředky, včetně atentátů a teroru.
Ke svému velkému překvapení však Gabriel Syme vzápětí zjistí, že není jediným policejním konfidentem v tomto spolku. Má tu kolegu, mistrně přestrojeného a skvěle hrajícího svou roli. Oba detektivové se následně pouštějí do rozkrývání zločinných záměrů anarchistického spiknutí a zažívají jedno dobrodružství za druhým. A tady musím s líčením následujících událostí přestat, protože mým záměrem není a být nemůže prozradit celý děj.
Co je ale potom hlavním poselstvím této knihy, když každý pozornější čtenář tuší, že autor chtěl sdělit „něco jiného“? Bez hlubšího, duchovního sdělení by tento, jakkoli vtipně a elegantně sepsaný příběh, zůstal evidentně torzem, pouhou literární ekvilibristikou.
Tady se musíme vrátit na začátek, resp. připomenout si autorovu hlubokou katolickou víru. Je patrné, že jej velmi zajímala problematika zla, které ovládá svět, konkrétně tedy odpověď na otázku, proč Bůh toto zlo dopouští. A právě své řešení této odvěké teologicko-filosofické záhady nám Gilbert Keith Chesterton svou knihou nabízí. Jako mistr paradoxu tak činí způsobem sobě vlastním, tedy náznakově, zastřeně a hádankovitě. Jeho Muž, který byl Čtvrtek, je výzvou pro čtenáře - a dodejme, že mimořádně obtížnou -, aby za kulisami tohoto světa hledal a nacházel Toho, kdo celému představení píše scénář...

Komentáře (0)

kniha Muž, který byl Čtvrtek recenze