Škola dobra a zla

recenze

Škola dobra a zla (2014) / Nikolaoss (579 views)
Škola dobra a zla
Stojí si dvě věže kdesi
Tam, kde nejhlubší jsou lesy
Jedna slouží temné síle
Druhá duši ušlechtilé
Jednou tam a nikdy ven
Pohádka je tvým osudem

Za přečtení této knihy vděčím Markétě a jejímu youtube kanálu Svět podle Marillee, její videorecenze byla totiž tak přesvědčivá, že jsem si knihu sehnala ještě týž den a začala ji hned číst. O tom, že je příběh zajímavý a obálka krásná není nutné se zmiňovat :).

Hlavními hrdinkami jsou dívky Sofie a Agáta. Žijí v Gavaldonu – městečku u hlubokého lesa, který není tak úplně obyčejný. Jednou za čas se z něj vyplíží temný stín – Školník a unese dvě děti do pohádkové školy. Jedno zlé a ošklivé dítě do Školy Zla a jedno hodné a krásné do Školy Dobra. Sofie strašně moc chce být unesená. Strašně moc! Touží stát se princeznou, najít svého vysněného prince a žít s ním šťastně až na věky. A ona prostě ví, že unesená bude a je tak krásná, že se musí stát princeznou, čím taky jiným, že? Agáta nechce být unesena vůbec, chce žít v Gavaldonu obyčejným životem na hřbitově se svojí mámou kořenářkou, ohyzdnou kočkou Kmotřičkou a nejlepší kamarádkou Sofií. Agáta navíc není hezká a chodí oblékaná tak, že jí Sofie tvrdí, že ji Školník unese do Školy Zla. Ale Agáta je odhodlaná udělat všechno proto, aby je nikdo neunesl a zůstaly pěkně doma obě… Sofii navzdory chce pro ně mít šťastný konec v Gavaldonu.

Jenže ony uneseny jsou. Obě. A frčí si to rovnou do školy, jenže pak se stane něco, s čím nepočítala ani jedna z nich. Vloudí se chybička, a zatímco Agáta se snáší na růžovém obláčku do Školy Dobra, plave Sofie odpornou smradlavou bažinou k temné věži Školy Zla…

A já se rovnou k něčemu přiznám, nejspíš by se mi líbilo více ve škole zla (až na ty hygienické podmínky), vypadalo to tam na větší zábavu a příjemnější společnost :) (až na ty vlky). Ve škole dobra mezi princeznami totiž bylo moc růžovo, nafoukano a princechtějno :). Zatímco čarodějnice vykazují známky rozdílných osobností, princezny jsou jako stádo tupých… hovězího :). Jedna jako druhá, možná jedna blbější, marnivější a sobečtější než druhá. O narcisoidních princích ani nemluvě. Kde jsou princezny jako Popelka, Maruška, Sněhurka… ty přece byly hodné. Pravda, ty už mají školu Dobra a Zla za sebou.

Ale dosti kritiky princezen, protože byly takové, jaké měly být, i když mě pan autor přesvědčil o tom, že zlo nemusí být vždycky ošklivé, zkažené a skrz naskrz zlé a dobro naopak někdy může šlapat světem ve starých škrpálech. Oblíbila jsem si žáky obou škol stejně, protože byli prostě úžasní, stejně jako vyučovací předměty. Například, když princezny probíraly zkrášlování, čarodějky měly hnusifikaci :D to je prostě dokonalý nápad! Celkově se mi nápad na školu dobra a zla, kde se učí budoucí pohádkové postavy, jak najít svůj příběh, zdál být naprosto originální a úžasný. Zatímco klaďáci (Navěkové – podle Až navěky!) hledají svůj šťastný konec, záporňáci (Nikdyvíci – podle Nikdy víc!) se učí, jak porazit svoji Nemessis – tedy svého kladného protivníka. Samozřejmě nechybí ani soupeření mezi oběma školami – tedy vlastně souboj mezi dobrem a zlem :).

Kupodivu mi tentokrát moc neutkvěli v hlavě učitelé. Vlastně si pamatuji jménem pouze skřítka Jůbu, profesora Eklhafta a samozřejmě Školníka – toho, který unesl obě dívky do pohádkové školy. Ten ale neučí.
Dobré bylo také to, že žáci tak úplně netušili, co z nich nakonec bude. Mohli být princi a princeznami, pokud byli nejlepší. Nebo z nich mohli být pomocníci a pohůnci hrdinů. A nebo taky, pokud jejich výkony ve škole nestály za nic, se proměnili ve zvířata a rostliny, které mají také v pohádkách svůj význam, ale kdo by chtěl být křoví u cesty nebo nějaké čuně v chlívku. Každý se chtěl proslavit, naplnit významný pohádkový osud ve vlastním příběhu, který psal kouzelný brk Fabulář na stránky pohádkové Knihy.

Od začátku bylo jasné jedno. Pokud to pan autor nějak katastrofálně nezvrtá, máme tu nakročeno na další půvabnou sérii. A on to nezvrtal. Kniha bude bavit jak mladší, tak starší čtenáře, protože každý si v ní to svoje najde. Pan Chainani si dokáže udržet čtenáře spokojeně zavrtaného do knihy bez jakýchkoliv problémů a něco takového jako přestat číst nikoho ani nenapadne. Ačkoliv se jedná o pohádku, dospěláci nebudou znudění (testováno na mně), protože tahle pohádka je originální, což v dnešním světě, kdy se tiskne stále více knih a nových příběhů, je co říci. Při čtení jsem neměla pocit deja vu – jako že jsem něco podobného už někde četla, nebo že by se pan autor zásadním způsobem inspiroval někde jinde. Jedině snad nápad se školou byl trochu potterovský a i když HP je nesporně o třídu výš, tato kniha mu jako snad jediná může šlapat na paty (uvidím u dalších dílů :)). Jako bonus obsahuje každá kapitola obrázky, které jsou moc povedené. Obálka je taky krásná, byla asi to první, co mě lákalo k přečtení.

Pokud bych chtěla knize něco vyčíst, tak snad jedině umanutost s jakou se snažila Agáta chránit Sofii navzdory jejímu přání, protože Sofie si to podle mě nezasloužila ani trochu. Ale nechci toho moc prozradit, tak si to budete muset posoudit sami při čtení :).
Skláním se také před překladatelkou, protože k věci přistoupila hravě a překlad byl příjemný na čtení. Podobnou knihu překládat musí být docela fajn práce.

Ať už budete fandit Navěkům nebo Nikdyvícům, je moc fajn si tuhle knihu přečíst. Hezky si u ní odpočinete a to je koneckonců přesně ten „šťastný konec“ o který tu běží :).

Komentáře (0)

kniha Škola dobra a zla recenze