Skála je román, který je zosobněním přívlastků MIMOŘÁDNÝ, JEDINEČNÝ, STRHUJÍCÍ

recenze

Skála (2013) / Janasem (353 views)
Skála je román, který je zosobněním přívlastků MIMOŘÁDNÝ, JEDINEČNÝ, STRHUJÍCÍ
Skála je prvním románem trilogie odehrávající se v autorově rodném Skotsku. Čtenáři na tento román dlouho čekali a Peter May jim jejich čekání vynahradil na dvě stě procent. Napsal děsivý, temný a zároveň i jiskřivý příběh, který lapne čtenáře k sobě a přichytí ho jako magnet a nepustí, dokud nedojde k posledním slovům. Skála vyšla nejdříve v roce 2009 ve Francii a o dva roky později ve Velké Británii. Na české pulty se dostala letos díky nakladatelství Host.
S hlavním hrdinou, detektivem Finem Macleodem, zamíříme na sever země a poznáme s ním ostrov Lewis. Jeho rodný ostrov, kde prožil osmnáct let života. Ostrov, který už nikdy nechtěl vidět, od kterého se odpoutal, ale přesto ho má zahnízděn hluboko uvnitř sama sebe, aniž si to uvědomuje.
Po osmnácti letech na pevnině, kdy začal studovat na univerzitě, zběhl ze studií, pak se stal poldou, oženil se, narodil se mu syn, se má vrátit tam, kde jsou jeho kořeny. Má se setkat se spolužáky, přáteli, první láskou. Má znovu spatřit ostrov, kde se hovoří v rodinách gaelsky, kde pastor zmůže víc než policajt, kde není lehké se uživit, kde v alkoholu a marihuaně hledají spásu mnozí od teenegerských let, kde vztahy mezi lidmi jsou víc než svérázné. Sem přijíždí pátrat po vrahovi brutální vraždy a najít souvislosti mezi novým případem a několik měsíců starší vraždou, která se stala na pevnině. V Crobostu byl brutálně zabit starší bratr Finova spolužáka, Angus Mycrichtie, kterému všichni říkali Angel. Člověk, kterého nikdy nikdo neměl rád, ani Fin. Toho Angel začal šikanovat od okamžiku, kdy Fin se svým největším kamarádem Artairem vstoupili na půdu základní školy.
Vzpomínky prýští na povrch, zaplavují detektivovu mysl okamžitě, jakmile se rozhodne, že na Lewis pojede, že přijme výzvu ředitele kriminální služby Blacka. Je to pro něho dobrá výzva. Musí si nově uspořádat život, je v hluboké krizi, život mu protéká mezi prsty a on si musí ujasnit, jak a kudy dál. Přišel o osmiletého syna, kterého srazilo auto na přechodu, on truchlí, se ženou Monou a jejím smutkem se střetávat nehodlá; zůstali sami dva – izolovaní, odtržení, zničení.

Fin na něj znechuceně pohlédl. „Nemáte ponětí, co to znamená ztratit dítě.“
„Nemám,“ V Blackově hlase nebyla ani stopa účasti. „Ale přišel jsem o lidi, kteří mi byli blízcí, a vím, že se s tím člověk vyrovnat prostě musí.“ Sepjal před sebou ruce jako při modlitbě. „Neustále se k tomu vracet, víte, to je nezdravé, Fine. Patologické.“ Našpulil rty. „Takže je načase, abyste se rozhodl, co se zbytkem svého života. A než k tomu rozhodnutí dospějete, chci – pokud tomu nebude bránit nějaký závažný zdravotní důvod –, abyste se vrátil do práce.“
Tlak na to, aby Fin začal opět pracovat, sílil. Ze strany Mony, v podobě telefonátů kolegů, rad přátel. A on mu odolával, protože neměl ani tušení, jak být zase tím, kým byl před nehodou.
„Kdy?“
„Hned. Dnes.“
(strany 18/19)

Moně se manželův odjezd nelíbí, ale jeho rozhodnutí nezvrátí ani svou výhružkou, že odejde-li, už ji doma nenajde, až se vrátí zpátky. Vyhrožuje mu rozchodem. Definitivním. Finovi je to, zdá se, jedno. Už dávno ví, že spolu žili jenom kvůli jejich malému synovi – a ten už není…
Odjede. Prací chce zahnat neutěšené myšlenky, ujasnit si svou další cestu. Netuší, že se stane mnohem víc, že jeho návrat „domů“ mu odhalí i dávno zastřené a vědomě potlačené a důsledně zapomenuté vzpomínky na události, které se odehrály v dětství. „Doma“ se potkává s většinou svých tehdejších spolužáků, přátel, známých, ale ne všichni ho vítají s otevřenou náručí. Rozpačité je i první setkání s první láskou Marsaili, dnes ženou jeho někdejšího nejlepšího kamaráda Artaira.
Pustí se odhodlaně do pátrání, i když velitel vyšetřování o jeho pomoc dvakrát nestojí. Ptá se, vzpomíná, avšak jako kdyby podivná clona stále visela nad jeho hlavou a kryla minulost i právě vyšetřovaný případ vraždy. Minulost a přítomnost se proplétají v podivných pletencích, souvisí spolu mnohem víc, než si chce Fin připustit.
Peter May stvořil jedinečný román: mnohavrstevný, napínavý, děsivý, krutý i zářící. Dokonale vystihl atmosféru ostrova, malebného svými záplavami vřesu na rašeliništích, ale i krutého a nevyzpytatelného v neustále se střídajícím počasí. Tady jen těžko hledají lidé obživu, prudký déšť a neustálý vítr jsou tu častými návštěvníky, a snad jenom strach z Boha je větší, než starost všech o živobytí. Atmosféru nelehkého života obyvatel i přírodu bez lesů autor líčí plasticky, barvitě. Jeho popisy jsou svěží, nejsou rozvláčné a unavující. Přiblížil se jimi k umění anglických romanopisců devatenáctého století. Však zasadil svůj napínavý děj do velmi obdobných kulis. Vědom si však dobře současných trendů, vždy popis ukončí včas a rozjíždí další strhující děj.
Autor překračuje hranici žánru, nejde o krimiromán, jde o jeho vyšší stupeň, vražda a její vyšetřování jsou jen kulisami obrazů složitých vztahů mezi lidmi, hlásícími se ke křesťanství, ale stejně silně podléhajícími modelu odplaty a msty. Hlavní hrdina se daleko víc než pátráním věnuje vlastním vzpomínkám, které v druhém sledu objasňují současné události. Brzy pochopí, že jen přes minulost lze dešifrovat přítomnost, že on je hlavním kamenem všeho, co se právě nyní stalo. A tak krok za krokem, od vzpomínky k vzpomínce, od odhalení skutečné pravdy o minulosti dospějeme k závěru, který čtenáře překvapí, změní jeho pohled na řadu postav, znovu připomene zemitost a těžký úděl lidí žijících na nehostinném a zároveň magickém místě.
Velký příběh, výtečně napsaný ve skvělém překladu. Detektivka, která přesáhla hranice svého žánru, román, který přerostl své meze. Víc superlativ netřeba, další si doplní každý čtenář sám, kterého Skála Petra Maye uhrane, jako uhranula už pěknou řadu čtenářů v Evropě.


Název: Skála
Autor: Peter May
Překladatel: Linda Kaprová
Vydáno: 2013
Vydalo nakladatelství: Host

Komentáře (0)

kniha Skála recenze