Silo: sci-fi, které boří žánrová klišé

recenze

Silo (2014) / Babouš

Nejprve si shrňme to negativní, jak se tady píše v návodu pro psaní recenzí, takže:

Fajn, a teď k tomu pozitivnímu. Literární sci-fi si v současnosti neprožívá příliš šťastné období. Zatímco v 60. letech jej psali vzdělaní pánové jako Isaac Asimov, Arthur C. Clarke nebo Ray Bradbury, kteří do svých knih vkládali inteligentní poselství a nějakým způsobem je vztahovali k tehdejší společnosti, dnes se stalo sci-fi béčkovým žánrem, v němž se hodně střílí z laserů, vystupují odporní mimozemšťani nebo příliš sexy mimozemšťanky a kloudnou zápletku zřejmě vcucla černá díra.

Jenže Silo je jiné. Chytré, alegorické a překvapivé. Právě proto ho původně nakladatelé nechtěli vydat – podcenili inteligenci čtenářů a Hughu Howeymu nezbylo nic jiného, než si knihu vydat sám. Umístil ji tedy na internet, aby si ji za skromný poplatek mohl stáhnout jakýkoliv majitel čtečky. A mezi čtenáři se okamžitě stala hitem.

Hugh Howey nedlouho poté při kontrole účtu myslel, že došlo k omylu: na kontě mu každý měsíc přibývalo něco kolem 40 000 dolarů! Jenže to nebyl omyl, nýbrž zasloužená odměna. Silo se totiž mezi fanoušky šířilo dál a dál a v USA se stalo jakousi undergroundovou (doslova!) legendou. Když autora konečně kontaktovalo jedno velké nakladatelství, měl na účtu už přes milion dolarů a psaní se mohl věnovat na plný úvazek.

Silo je extrémně návykové a čtenáři Hugha Howeyho prosili, aby pokračoval. Vznikla tedy jakási dystopická sága z budoucnosti, kdy je povrch Země zničený a vzduch zamořený jedovatými plyny a poslední zbytky lidstva bydlí v obřím podzemním silu, mnoho set pater pod úrovní země.

Obyvatele sila netísní pouze zdi a omezený prostor, ale taká řada přísných zákonů: děti smí mít pouze ti, kdo vyhraje „rozmnožovací loterii“, jídlo se pěstuje ve světle umělých reflektorů a lidé mohou slunce vidět pouze na obřích obrazovkách, které v přímém přenosu ukazují nehostinný povrch.

Šerif Holston ovšem díky poznámkám své zemřelé ženy dojde k závěru, že na obrazovkách se nemusí ukazovat skutečnost. Co když je všechno jinak a obyvatelé sila celé generace žijí ve lži?

Že už zhruba víte, jak bude zápletka pokračovat? Pozor na to. Všechna sci-fi a postapokalyptická klišé jsou v tomto románu roztříštěna na hvězdný prach. Čtenář Sila by měl být připraven na to, že jeho oblíbené postavy mohou kdykoliv zemřít a překvapivý zvrat může přijít kdykoliv.

Když jsem knihu četl, vtáhla mě do děje natolik, že jsem se cítil jako jeden z lidí žijících v sile. Na rozdíl od literárních postav jsem ale já nechtěl uniknout – právě naopak. Po dočtení mi bylo líto, že kniha není delší.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---