Silný příběh ze kterého mrazí

recenze

Má šrámy na tváři, má šrámy na duši. Vybrala si noční povolání, aby byla skryta před lidmi v noci i přes den. Stydí se za sebe, bojí se názorů ostatních. Tak by se dala popsat Sage, mladá pekařka, která kromě svých receptů děděných v rodině a jedné přítelkyně, nic nemá. Vlastně ještě něco ano, ženatého muže Adama, kterého miluje… nebo se mýlí?

Příběh začíná na skupinové terapii pro lidi s podobnými traumaty jako sebou nese Sage. Zemřela jí matka a ona si to dává za vinu. Nikdy se moc nevyjadřuje a neustále se schovává za své dlouhé vlasy, aby jí nikdo neviděl do očí a hlavně do tváře. Právě na této terapii pozná starého muže Josefa Webera. Postupně se z těch dvou stanou přátelé a Sage po dlouhé době má člověka, se kterým by si mohla promluvit. Ovšem to jen do doby, než Josef vysloví svou žádost – Rád bych, abyste mi pomohla zemřít...

Autorka této úspěšné knihy Jodi Picoult se nechala v jednom z rozhovorů slyšet, že ráda píše příběhy, které v lidech vyvolávají otázky a může se na ně pohlížet z více stran. Vypravěčka mezi tyto příběhy jistě patří. Spisovatelka sepsala velmi silný román, do kterého vložila téma, o kterém víme mnoho, ale tváříme se, že se nic z toho nestalo. Poskytla nám vyprávění Josefa Webera a Sageiny babičky Minky o době, kdy morálka neměla žádnou váhu, o druhé světové válce...

Josef Weber svou prosbou Sage velice překvapí, ale vzal si za úkol ji přesvědčit, aby jeho prosbu splnila. Zpočátku Sage nevěří, že by muž jeho postavení - učitel, dobrovolník a velmi milý pán - mohl někdy spáchat nějaké zlo a být vrahem, jak o sobě mluví. Ovšem to jen do té chvíle, než Josef začíná své vyprávění, jak se ze školáka postupně stal sympatizant s Hitlerem a Třetí říší. Vyprávění je o to horší, že Josef svou práci vojáka SS a později schutzhaftlagerfuhrera ženského tábora bral vážně, a i když někdy měl pochyby, vykonával své „zaměstnání“ velmi krutě. Takže jste šéfoval továrně na smrt…

A pak tu máme Minku, babičku Sage, která holocaust přežila a vypráví svůj příběh z opačné strany než Josef. Když už si čtenář myslí, že nic horšího než Josefovo vyprávění číst nemůže, zjistí své mylné představy velmi záhy, protože Minka sice přežila, ale to, co ke svobodě vedlo, nepochopí snad nikdo z nás. Z mladé oblé dívky se stává pohublá spodina z Ghetta a poté i holohlavá kostra, která ztratila jméno, aby získala číslo...

„Sage, prosím, ne…“
„Kolikrát jste taková slova slyšel vy, Josefe? Zeptám se. „A kolikrát jsem jim naslouchal?“

Vypravěčka je velmi silný příběh plný různých emocí. Čtenář během listování vystřídá strach, znechucení, nenávist, vděk a lásku. Díky střídání pohledů protagonistů a hlavně dob vyprávění, má od zděšení chvíle odpočinku, kdy Sage prožívá svůj život a i přesto, že v pozadí je stále cítit zápach hniloby, čtenář se dokáže radovat i ze začínající lásky mezi Sage a vyšetřovatelem Leem, kterého povolá, aby Josefa dovedl před soud. Titul v sobě ukrývá přes pět set stran napínavého čtení, a i ten nejrychlejší čtenář ho bude číst dlouho, jelikož tato kniha se nedá uspěchat a samotné čtení si bude chtít prožít v každém písmenku.

"Anus mundi," prohodím. Nikdy jsem o tom neslyšela."
Josef se zasmál. "Byla to jen přezdívka. Určitě znáte něco z latiny, ne? Znamená to prdel světa. Ale vy to místo znáte zřejmě spíš pod názvem Osvětim."

Současnost střídá historická část a mezi tyto kapitoly se občas připlete i smyšlený příběh Minky, který jako malá psala, když toužila být spisovatelkou. Přesto, že příběh o Anice a upírovi je nejméně záživný, čtenář nevynechá žádnou větu, poněvadž tento příběh je metaforou toho skutečného.

Minka své vyprávění zakončí slovy: Když člověk něco takového prožije, je mu jasné, že neexistují slova, která by to dokázala přibližně popsat. A i kdybych to udělala, ostatní nemohou nikdy porozumět. A já jí dávám za pravdu.

Téma knihy je nutné prožít, aby člověk pochopil, co se nám kniha snaží říct. Přesto, že je to velmi složité a nedokážu slovy vyjádřit to, co jsem v roli čtenáře cítila, je právě ta nerozhodnost důkazem, jak silný a bravurní příběh Vypravěčka je.

Komentáře (0)