Silné psí srdce

recenze

Pes (2018) / knihamouder
Silné psí srdce
"Kde začíná vyprávění?
Možná pod kořenem smrku.
Ano, pod kořenem smrku. Leželo tam malé šedé zvíře. Stočené do klubíčka, s čenichem pod ocasem. Pes. Ale to on nevěděl. Byl tak malý, že se dokázal vměstnat pod kořen. Ten ho objímal jako drsná hnědá paže. Ale nehřál ho.
Pes neměl jiné teplo, než to vlastní, tělesné. V jeho nitru zela díra. Nemohl si představovat teplo, mléčné žlázy, cecíky, mléko. Nepamatoval si na břicho feny porostlé bílými řídkými chloupky, nevzpomínal si na žluté oči, které se leskly, když všichni sáli."


Malé štěně se zaběhne do lesa a není schopné najít cestu zpět domů. Krajině vládne zima. Vše je pokryto bílým sněhem, mezi stromy se prohání skuhrající vítr a mráz je nesnesitelný. Drobounké štěně se choulí pod kořeny stromu. Sužuje ho chlad, hlad, samota, strach z neznáma a děsivých zvuků kolem. Nyní se o sebe musí postarat samo. Najít si suché útočiště a obstarat si potravu.

Příběh se zdá být jednoduchý. Kniha není ani příliš objemná. Přesto čtenáři nabízí obrovský rozhled. Autorce se v díle podařilo zachytit drsnou krajinu a život ostatních zvířat žijících v lese. Díky popisu přírody uslyšíte šumění lesa, zpěv ptáků, praskání větviček a uvidíte les, jezero i hory, kde se příběh odehrává. Nemilosrdná zima a stále přítomný vítr vám způsobí zimnici, probouzející se lesní život v jarním období vás zase pohladí na duši.

Boj o život štěněte a později mladého psa vás dojme. Během čtení se vžijete do psích pocitů i zážitků. Se psem budete prožívat strach, vzrušení, hlad, bolest při zranění, prázdnotu a možná se neubráníte obyčejnému nutkání podrbat se za uchem. Nevím, jak se to Kerstin Ekmanové podařilo, ale zdá se, že psovi vlezla přímo do hlavy. Jinak si neumím vysvětlit perfektní popis skutečného psího chování.

Spojení nevlídného prostředí s křehkým mládětem působí úžasně a jeho přežití v těžkých podmínkách až neskutečně.

S nástupem jara se do opuštěné oblasti vrací i člověk. Dá pes šanci životu po boku člověka nebo zůstane obklopen samotou a vnitřní prázdnotou?

Fascinující vyprávění ztraceného zvířete mě zcela pohltilo. Bylo vzrušující vstoupit do drsného světa a sledovat psa, který se snaží především přežít. Jako velká milovnice psů jsem příběh velmi prožívala.

Také se mi líbil začátek a konec příběhu. Myšlenka autorky – kde vlastně začíná děj a vyprávění?

"Kdy končí nějaký děj?
Možná nekončí nikdy. Vždycky po něm něco následuje. Přijdou dny lovu, kdy svítí slunce a fouká vítr, a lenivé dny, kdy se polehává s hlavou položenou na předních packách a poslouchá se kyselý déšť, který šumí v osikách a bubnuje do plechové střechy. Přijdou dlouhé dny, kdy se klimbá a kdy v mrazu praskají prkna, z nichž je postaven dům, a jarní dny s kapající vodou a švitořením ptactva, kdy se zdá, že ožívá samotný vzduch a začíná dorážet na čenich a na uši.
Tento děj neskončí, dokud bude tlouct silné psí srdce, a tak tomu jistě bude ještě několik let."

Komentáře (0)

kniha Pes recenze