Pamatujete na Tildu, talentovanou studentku matematiky, která stála před rozhodnutím, koho upřednostit - sebe, anebo mladší sestru Idu, odkázanou na matku alkoholičku? Jak to v samém závěru v podstatě vypadalo "na žili šťastně až do smrti"? Pamatujete, jo? V tom případě si určitě dobře vzpomínáte i na to, že spousta z nás dlouze přemýšlela nad tím, jak to s tou Idou asi dopadlo...
Caroline Wahl nás vyslyšela a rozhodla se nám Idin příběh vyprávět.
Ida už ale není malá holka, je to žena na prahu dospělosti, která se nějakým způsobem musí vyrovnat s matčinou sebevraždou. Mimochodem, matku našla právě Ida. Nikoho tedy nepřekvapí, že je plná bolesti, nejistoty, strachu a hněvu. Zlobí se na všechno, na všechny, obzvlášť na Tildu, kterou sice miluje nade vše, ale nemůže si pomoct, její bolest a hněv je silnější než ona sama, a tak před vším utíká na Rujánu.
Styl Caroline Wahl je poměrně strohý, minimalistický, což je právě to, co mě u ní baví. Pravdou je, že jsem si říkala, jestli už některé situace nejsou krapet mimo realitu - neumím si představit, že by si někdo doma ubytoval úplně cizí holku, o níž neví lautr nic, ale co já vím, třeba jsem jen nelida. Wahl ovšem tyhle nepříliš pravděpodobné momenty čtenáři vynahradí perfektním popisem Idina vnitřního světa - pokud jste jen trochu empatičtí, budete s ní prožívat všechnu její bolest, rozervanost, hněv, pochyby, a hlavně - budete ji chápat.
Síla větru 17 není jen o ztrátě, truchlení, obrovském vzteku, bolesti, rozervanosti, ale také o lásce, smíření, o tom, že máma, ať už je jakákoliv, je pořád máma, o tom, že rány z dětsví jsou kolikrát hlubší, než si myslíme.
22 bazénů se mi možná líbilo o chlup více, nicméně obě knihy rozhodně stojí za přečtení.
Četli jste Tildin/Idin příběh? Co na ně říkáte?
Za knihu posílám poděkování do @hostbrno.
Tildu drželo nad vodou 22 bazénů. Jak si v životě poradí její mladší sestra Ida? Při odchodu z domu nemá Ida nic kromě matčina starého otřískaného kufru, pár oblíbených kousků oblečení a notebooku. S maloměstem, kde strávila c... více
