Síla hvězd

recenze

Nacházejí se mezi námi stále v hojnějším počtu. Někdy snad zatoužíme i my, být jim na dosah anebo nejlépe jimi být sami. Jenže s tím vším nakonec můžeme ztratit svobodu naší duše, která se stále hůře dostává do nebeských výšin.

Dlouho se mi nestalo, abych se tak rychle dostal do děje a do hlav postav. Možná jsou tak přímočaře prosté, že byla hračka si je zapamatovat. Autoři se pokusili zašmodrchat osudové linie, škoda jen, že se nepokusili začít děj již při dění v talentová soutěži, ve které zpěvačka Sandrina – umělecký pseudonym moravské dívčiny – vypadla a nevyhrála. Možná by to dostalo ještě větší grády a nový pohled na vše kolem.

Podle mě se podařila vytvořit i relativně dobrý progres psychologického smýšlení, které se mění nejen díky blížícímu se neštěstí fyzickému či tomu psychickému, ale také v rámci těch, kteří mají vše v rukou a ovládají nás pomocí svého postavení a konexí. Setkáme se zde ale i s bulvárem, jež zde hraje svou roli v ovlivňování.

Boj o vlastní identitu. Svět měnící se v obrazech a barvách palet. Hlas s velkým H, který ovlivní davy lidí. Žít ve lži se nevyplácí ani tehdy, když vzniká s relativně dobré pohnutky. Splnit si své sny něco stojí. Projekt Sandrina máme v rukou nevědomky i my.

*
Rovenský se vynořil zpoza závěsu. Pravou ruku měl svěšenou podél těla, takže zbraň neviděla. Křivě se usmíval, jako kdyby měl jednu tvář ochrnutou.
„Víte co, mistře?“ řekla Erika. „Nechte si ty svoje peníze. Já se s vámi vyrovnám jinak…“
Myslela to tak, že na Otakara Rovenského zapomene. Že zapomene na jeho existenci, vymaže ho ze své paměti, jako by nikdy nebyl. Její otec je Jaromír Meduna a vždycky byl. Vůbec nezáleží na tom, kdo koho zplodil, ale na tom, co mu dává a obětuje.
Rovenský její slova pochopil po svém, jako signál. Zvedl pravou ruku a vystřelil. Kulka proletěla Erice kolem spánku. Úplně ucítila, jak prořízla vzduch.
*

Po nějaké době dobře odvedená práce od českých autorů, kteří se nebáli zkusit vytvořit vcelku jednoduchý příběh, který je okořeněn bulvárem, mocí peněz, zamilovaností i samotnou lidskou podstatou. Nečekal jsem, že se mi tak kniha zalíbí, dokonce odpouštím i otevřený konec pro možné budoucí peripetie, které by se mohly objevit. Nelituji přečtení, spíše mě mrzí, že kniha nebyla nekončící. Jestli vás odrazuje obálka, překonejte nechuť a zkuste se začíst do Sandřiny duše a těch, které nějak ovlivnila.

Komentáře (0)