Sídlo hrůzy, v němž půjde o život

recenze

První česky přeložená kniha Lea Mountforda s názvem Sídlo hrůzy je duchařinou pro všechny fanoušky hororů se strašidelnými domy. Na první pohled úžasné dědictví může být nakonec prokletím, při kterém budete bojovat o vlastní život.

Naše nakladatelství má asi jednoznačně nejvíce hororových knih, které se týkají strašidelných domů, mají dům v názvu nebo alespoň na obálce. Mezi nejznámější patří série od Darcy Coates, ale na stránkách této společnosti najdete i poměrně velkou řadu dalších. Jedním z nejnovějších titulů v tomto ranku je právě Sídlo hrůzy.

Sestry Sarah a Chloe zdědili monumentální dům, na který by si jinak nevydělali ani za celé své životy. Není sice v perfektním stavu, ale rozhodně má obrovské kouzlo. Rozhodnou se v něm bydlet společně i s manželem Chloe Andrewem a jejich malou dcerou. Po počáteční euforii ovšem začínají zjišťovat, že se v něm vyskytují divné úkazy, nalézají hodně znepokojující místnost plnou okultních artefaktů a brzy navíc mají zjistit, jaké zlo se přímo v jejich domě nachází.

Jak už jsem se v úvodu zmínil, podobných hororů o strašení v temných domech je poměrně hodně. Někomu už možná lezou krkem, ale určitě se najde i mnoho těch, kteří je prostě milují. Musím souhlasit, že rozhodně mají své kouzlo a jsou mi o něco sympatičtější než věci s šíleným zabijákem, v nichž stříká krev na všechny strachy.

Autor tohoto příběh Lee Mountford navíc umí vytvořit dostatečně hutnou atmosféru a postupně dávkovat napětí a hrůzy směřující ke zběsilému závěru. Ze začátku se totiž budete v Sídle hrůzy spíše zabydlovat, možná vás i okouzlí. Nejdříve přijdou drobné incidenty, které mohou být jen výplodem vaší hlavy. O něco později už ovšem přichází čistokrevná hrůza, která zanechá šrámy na vaší duši i těle.

Většinu lidí asi zaujme především druhá, o poznání akčnější polovina. I v té první se ovšem děje mnoho důležitého. Především se tvůrci daří postupně vás zabydlovat v dané lokaci a představit vám jednotlivé přítomné. Občas proběhne i nějaký ten žertík, sednou si v poklidu k večernímu vínečku. Ovšem to všechno je jen předehrou k událostem daleko temnějším.

Jasně, již potřetí musím zmínit, podobných knih vychází opravdu dost. Nechám na každém samotném čtenáři, jestli bude právě tato tou pravou. Budu upřímný, zřejmě bych to nenazval nadprůměrným dílem. Zároveň mě ovšem kniha ničím neurazila, líbila se mi její atmosféru a po dočtení jsem vlastně byl ze čtenářského zážitku spokojený.

Sídlo hrůzy tak určitě můžu s klidným srdcem doporučit všem, kterým podobné duchařiny zpříjemňují jejich všední dny, večery i noci. Závěr je nakonec až nečekaně monstrózní a vlastně i docela smutný. No uvidíte sami a jestli budete někdy přijímat nějaké dědictví, raději se nad ním pořádně zamyslete. Mohlo by totiž hodně zásadně ovlivnit váš život a přinést do něj temnotu.

Komentáře (0)