Šibeniční vrch
recenze
Šibeniční vrch (2014) / NikyškaSarah Zoltanneová se proti své vůli ocitá v městečku Pine Crest, kam se odstěhovala se svou matkou Rosemary, která se zamilovala do místního muže Teda Thompsna. Sarah nastoupila do místní školy do maturtního ročníku a neměla žádné kamarády, nikdo ji mezi sebe nepřijal, až jednou Eric Garrett zastavil Sarah ve škole a měl pro ni nabídku, aby na studentských slavnostech věštila budouctnost. Nejdříve na to nechtěla přistoupit, ale později kývla, jenže to ještě nevěděla, co se z toho všechno ještě stane...
Sarah mi přijde jako hodně sympatická dívka a všechno co prožívala ona, jsem cítila i já. Kniha je čtivě psaná a já jsem se od ní neuměla odtrhnout. Nejdříve jsem se bála, že mi bude vadit, že je příběh psán er-formou, ale vůbec mi to nevadilo, ba nopak, četlo se mi krásně.
Kyra, Sařina uhlavní nepřítelkyně mi hodně lezla na nervy. Nemohla jsem ani vystát ty scény, jenž v knize hrála ona, ale nějak jsem je přelouskala a na konci knihy už mi ani nepřišly tak hrozné jako ona sama. Tak falešnou, ufňukanou a celkově nesympatckou holku bych nechtěla mít někde ve své blízkosti a soucítím se Sarah její nenávist k ní.
Na knize mi nic nevadilo, tedy až na jednu vyjímku...
Párkrát se stalo, že autorka změnila čas odehrávaní děje tak, že jsem to ani nepostřehla, a musela si tu scénu přečíst dvakrát, než jsem to pochopila, ale to se stalo jen jednou, a tak se to knize nedá vyčítat.
Šibeniční vrch je kniha, na kterou jsem čekala hrozně dlouho a konečně jsem se jí dočkala a jsem moc ráda, že jsem si jí konečně přečetla a jsem nadšená přesně tak, jako jsem byla z anotace když jsem si jí četla poprvé...
Knize uděluji 5 z 5 hvězdiček, protože jsem neshledala žádný nedostatek, tedy až na tu jednu maličkost, ale to zas až tolik nevadilo...
Mockrát děkuji za recenzní výtist nakladatelství BARONET.