Setkání se starými známými a seznámení s těmi novými

recenze

Utajené orákulum (2016) / ilosek (186 views)
Setkání se starými známými a seznámení s těmi novými
Rick Riordan patří mezi mé, a určitě i mnohých dalších čtenářů, nejoblíbenější autory. Jeho knihy mají své charakteristické kouzlo, kterému nejde odolat a každý čtenář mu podlehne. A jinak to není ani u jeho knihy Apollónův pád.

Opět se vracíme do Tábora polokrevných, i když ne tak, jak bychom čekali. Hlavním hrdinou tentokrát není Percy, ale Apollón, kterého Zeus seslal na zem jako smrtelníka, aby ho potrestal za to, co všechno způsobil. Apollón je donucen naklonit si přízeň svého otce nelehkým úkolem – zachránit Orákula a samotný osud. Na cestě potká mnoho přátel i nepřátel. Pozná, co je to kamarádství i zrada a pochopí, že ne vše se točí kolem bohů. Bude ale toto poznání stačit na to, aby začal myslet i na ostatní a neupřednostňoval pořád jenom sebe?

Upřímně, miluju knihy Ricka Riordana. Nevím, jak to tenhle spisovatel dělá, ale jeho knihy mají své osobité kouzlo, které nikdo nemůže ani zdaleka napodobit. Všechny jeho příběhy jsou jedinečné, čtivé, jednoduše úžasné. A Apollónův pád není výjimkou.

Utajené orákulům je první díl nové série Apollónův pád. Jako pokaždé příběh je neskutečně čtivý. Tři sta stran uteče jako voda a vy jste téměř okamžitě na konci a udiveně se koukáte na poslední větu. V tomto případě se spíš ale usmíváte.

Můžete se těšit na setkání se starými známými jako je Percy, ale třeba i Leo, nebo Kalypsó. Seznámíme se taky s mnoho dalšími novými postavami, které si jednoduše zamilujete, nebo je budete ihned nenávidět. (I když u Broskvíka je to půl napůl. Ale roztomilost se mu nedá upřít.)

Jediná maličkost, která mi trošku drásala nervy, byl Apollón. Ten egoistický bůh v první polovině knihy nedokázal myslet na nic jiného než na sebe. Sebestřednější hlavní postavu jsem asi nepotkala. Naštěstí lidé se mění, a protože tenhle bůžek byl přeměněn v lidskou bytost, tak i on prošel pár změnami.

Nevím co dál ke knize dodat, protože kdo četl cokoliv od Ricka, ví, jak jsou jeho knihy úžasné. Ať mi bude kolik chce, jeho knihy budu vždy obdivovat a taky to, jak rychle dokáže psát. Vždyť před nedávnem vyšla jiná jeho kniha. Nechápu, jak to dělá, ale děkuji mu za to. Delší dobu bez jeho knih bych totiž asi nepřežila.

Komentáře (0)

kniha Utajené orákulum recenze