Serva me, servabo te.

recenze

Nocte (2015) / Snow Fairy (315 views)
Serva me, servabo te.
Někoho ztratit je příliš jednoduché. Za to smířit se s tím, že je ten někdo velmi důležitý pryč, je asi ta nejtěžší věc na světě.
Calla po velké rodinné tragédii začíná pociťovat obrovský tlak. Ze svého okolí, ze všeho soucitu, z faktu, že bydlí v pohřebnímu ústavu a taky z toho, že její nejmilovanější bratr, dvojče, Finn je duševně nemocný a vypadá to, že jeho stav se jenom zhoršuje. Postupně jak blázní Finn, ztrácí půdu pod nohama i Calla. Protože je jediná věc, která ji neustále drží při životě a do jisté míry i při zdravém rozumu, je, že se o Finna musí postarat jak nejlépe umí, tak, aby mu nikdy, nikdo nemohl ublížit. Ani on sám sobě.
Smutné stěny pohřebního ústavu ale začnou rozkvétat s příjezdem nového návštěvníka domu přiléhajícího k ústavu. Dare DuBray. Člověk tak nesmírně odlišný, plný tajemství, že k tomu všemu, co Calla už prožívá může být Dare buď její záchrana nebo její doslovná záhuba...

Tajemství, která až svírají. Tak temná a strašlivá, že je možná lepší je nikdy neodhalovat, nikdy na ně doopravdy nepřijít a nezjistit jejich pravou podstatu a velkou tíhu. Tajemství. Má je každý.

Hned na začátek musím podotknout, že Nocte není něco, co byste si mohli přečíst každý den. Není to něco, co je dobré přečíst. Je to kniha, kterou je nutné, bezpodmínečně, přečíst. Obsah slova tajemství je každému jasný, ale s Nocte se tohle slovo stává o tolik komplikovanější než by se mohlo zdát. Courtney Cole vytvořila hned od počátku nesmírně temný svět. Příběh i atmosféra je tak tísnivá, tajemná, mysteriózní a přitažlivá, že nemůžete dělat nic jiného než jenom pohotově a rychle ptáček jednu stránku za druhou. Tento svět, který se vám rozprostírá pod rukama je místo, na které jste ještě nevstoupili. Je to místo, které ve vás zanechá nesmazatelnou stopu a na samém konci vás zničí. Doslova a úplně.


Spoléhám na něj, že mě přiměje k úsměvu, že mě vytáhne z téhle bažiny do světa, ve kterém přežívá naděje.


Tato kniha je imponující a poutavá už jenom po přečtení anotace. A stejně jako je sugestivní anotace, je i celá kniha. Nesmírně se zaměřuje i na prožitek a zainteresovanost čtenáře. Při jejím čtení totiž cítíte veškerou melancholii, neštěstí a temnotu, která v knize je. Ale veškerá temnota je právě tak vyvažována světlem, které probleskuje v podobě romantiky tak přitažlivé, že je nemožné jí odolat. Všechna ta tajemství tíží nejen postavy v knihách, ale i čtenáře, protože prakticky celá kniha je zahalena do obalu tajemství, které je tak těžké rozluštit. Ať už přemýšlíte nad jakýmkoli koncem, věřte, že až se k němu dostanete budete znát jenom část toho všeho.

Postavy mají opravdu až hmatatelný charakter, a minimálně Dare vám k srdci opravdu přiroste, především postupem celého příběhu. Každopádně jsem se ale přistihla u toho, že i přesto, že mi Calla maličko občas lezla krkem svým zpátečnickým přístupem a tím, jak se neustále opakuje, tak i v tomto případě jsem jí všechny vlastnosti okamžitě zapomněla vyčítat. Pochopíte proč. Jediné na co, myslíte, je totiž konec. A ten neušetří ani postavy a už vůbec neušetří čtenáře.

Komentáře (0)

kniha Nocte recenze