Semetrika

recenze

Dějiny Albánské země jsou složité, nelehké a plné bolesti. Je to společný znak mnoha zemí bývalého sovětského vlivu, byť Albánie má smutné prvenství, že se z něj vymanila jako první, protože ani Sověti neměli nervy s malým egoistou Enverem Hodžou, který dokázal „svou“ zemi izolovat uprostřed izolace.

Za tímto nebývalým úspěchem stála Enverova touha stát se nejmocnějším, alespoň v rámci těžce zkoušené Albánie. A protože za každým úspěšným mužem stojí schopná žena, je načase se seznámit se všehoschopnou paní Hodžovou.

Nedžmije Hodžová stála po boku Envera dlouhá léta a když už jí nebyl zapotřebí, postavila se do čela země sama se svými vybranými pochopy. Ale to už předbíhám jeden život, jaký má bohužel v historii světa mnoho obdob.

Zaobírat se detailně životem Nedžmije Hodžové s daty nyní nebudu, zájemce nechť tak učiní sám, kniha sama totiž přiblíží reálie jejího živote více než detailně. Pro mimoalbánského zájemce o historii snad až příliš. Autor je totiž naprosto jasným odpůrcem Hodžova režimu a každého, kdo se této zvrácenosti dějin zúčastnil a neváhá se ve výkladu uchýlit až k nenávistným výkřikům a projevům naprostého pohrdání. Pro dokonalý dojem již chybí jen citoslovce, k těm se už však autor neuchýlil.

Autor knihy, Fahri Balliu, je prozápadním novinářem a vysoce postaveným v tzv. mediálním domu, který sám založil. Kromě toho založil i jiné instituce věnující se výzkumu následků komunistické diktatury v Albánii, jeho nenávist je naprosto pochopitelná. Pouze čtenáře tzv. zvnějška, může trochu rušit. Ale nelze se jí divit.

V období, kdy jsem četla tento spisek (knížka je fakt tenká) jsme četla i více publikací na téma albánské historie a tato byla jedna z prvních. Zpětně to hodnotím jako dobrý nápad, protože autor jde skutečně do hloubky historie, a to hlavně té politické. Jména, jaká si asi v jiné česky psané knize u nás nepřečtete, se střídají v bleskové rychlosti a autor se k nim mnohokrát vrací v rámci dalších vazeb, běhu let a celkové provázanosti albánské komunistické diktatury. To je cenné, ale pro povrchního zájemce dost problematické.

Jmen a údajů je hodně a autor je nijak extra nevysvětluje. Z jeho pohledu je to jasné, když si začnete číst knížku o českých politických dějinách jako Čech, autor také nevidí důvod Vám nic extra vysvětlovat, všeobecný přehled a znalost konkrétních osob je předpokládaná. V České republice je to však problém. Prostě se v tom nevyznáte ani za zlaté prase. Při čtení se tak buď smíříte s tím, že kolem šedesáti procent jmen necháte plynout a po přečtení je zapomenete a zaměříte se jen na vrcholné poltické hráče a zločince tehdejší doby nebo s knihou strávíte dlouhý čas na cizojazyčných webech (v češtině to fakt v drtivé většině nenajdete).

Pokud Vás však neodradí už toto, jste stateční, a máte šanci dozvědět se o jedné malé a stereotypy opředené zemičce, která si prošla bojem o sebe sama.

Když se vrátím k osobě samotné Nedžmije, o které má kniha pojednávat, trochu musím případného zájemce vyvést z omylu. Kniha o ní mluví na začátku a ke konci vcelku konkrétně, ale autor samotný ji bere jen jako jednoho ze zločinců v dlouhé řadě jmen, která je zmíněna výše. V některých kapitolách si o ní přečtete jen v prvním odstavci a pak už se ponoříte do dlouhých pruhů zamotaných dějin Albánie, kde se ona žena ani neobjeví. Ale smysl to dává. Velkou část života svého muže stála spíše v pozadí, byť byla nebezpečnou šedou eminencí, její převzetí iniciativy přišlo až v závěru života jejího nejdražšího.

V knize také nejsou žádné fotografie, Nedžmije má svůj obrázek na obálce knihy, kde s tupě důležitým výrazem o něčem promlouvá, a pak je to na fantazii čtenáře. Je zajímavé si ji zkusit najít na internetu, na druhou stranu, odkazy na levicové weby v kontextu jejího života působí poněkud komicky. Zpětně uvažuji, jestli mi ta zvědavost za to vůbec stála.

Pokud se chcete o Albánii dozvědět něco skutečně do hloubky, je to skvělá volba, ale nesmíte se nechat knihou odradit. Poslední třetina knihy, kdy jsem se už začínala lehce orientovat, za to opravdu stojí. Popisy vnitřního života rodiny Hodžovy, Nedžmijin souboj s nechtěnou snachou, její odsunutí Envera na druhou kolej, „sebevražda“ Mehmeta Shehu a život ve vládní čtvrti Blocku v hlavním městě Albánie, jsou informace, jaké se jinde na jednom místě shánějí jen těžko. Jen forma je poněkud nezáživná a plná osobní nenávisti, a ne každý to vydrží.

Já knihu četla na cca 6 hodin trvající cestě na zadním sedadle auta a volba to byla ideální, protože jsem to přečíst prostě musela, pokud jsem nechtěla zírat z auta na jiné zírající v okolních autech. Po dočtení knihy jsem si přečetla pak už novější a stravitelnějšími knihu o Albánii za dob teroru komunistů a reálie z této knihy mi perfektně zapadly na místo a zmíněná jména jsem již znala i s kontextem. Číst ty knihy v opačném pořadí by bylo v rámci práce s fakty složitější. Proto knihu doporučuji zájemcům o komplexnější studium Albánie. Jen přečíst a zahodit je nemoudré. Tato kniha je spíše startem než celým během. Autor navíc reaguje na knižní tvorbu Nedžmije, kde se tato výjimečně odporná žena snaží hrůzovládu sebe i svého muže bagatelizovat, ospravedlnit a jinak omluvit, nejlépe opět nastolit. Což už je samo o sobě hnusné. A dodnes to dělá většina takových. Na druhou stranu, ona si je alespoň napsala sama. Jeden klad.

Pokud se tedy chcete proběhnout životem Nedžmije Hodžové, manželky albánského diktátora Envera Hodži, vřele doporučuji. Autor Vám její život ukáže v kontextu celého výkladu politických dějin Albánie a dozvíte se toho hodně. Třeba jaké měla mládí a dospívání a proč nechávala mizet své přítelkyně z dětství, co udělala ženě, kterou Enver Hodža požádal o ruku před ní a ona jej odmítla a jaká byla tchýně, zvláště, když její snacha měla v rukou o něco více triumfů než ona.

Je to hodně těžké čtení, ale než vkročíte do Albánie, stojí za to jej absolvovat, protože o této úchvatné zemi Vám toho hodně vysvětlí.

A to se vyplatí.

Komentáře (0)