Se ženáčem nikdy!

recenze

Adieu, Vídni – Bonjour, Paříži (2014) / evasamankova (310 views)
Se ženáčem nikdy!
Láska si nevybírá. To platilo, a platit bude asi stále. Některé vztahy tak přinášejí mnohem více trápení, než radosti. Třeba takový vztah se "ženáčem". Je pravděpodobné, že se stejně nikdy nerozvede, ale přesto... Srdci se poručit nedá, a tak nezbývá než zoufale a naivně doufat...

Rakouská spisovatelka Susanna Kubelka už má na svém kontě mnoho knih, z nichž ta nejnovější, která vyšla v českém překladu, nese název Adieu, Vídni - Bonjour, Paříži. Autorčiny knihy bychom mohli směle zařadit do kolonky "ženské romány" - jsou o ženách a určené pro ženy všech věkových kategorií.

Kniha Adieu, Vídni - Bonjour, Paříži už svým názvem evokuje pohodu, lehkost a cestování. A všeho je v ní skutečně požehnaně. Chvíli budete s hlavní hrdinkou ve Vídni, v Paříži, pak zase v Bruselu nebo Londýně. Křížem krážem procestujete téměř celou Evropu. Po několika desítkách stránek je už sice problém si zapamatovat, kde všude hlavní hrdinka byla a kam ještě pojede, ale absolutně v ničem to nevadí.

Kromě toho je tento příběh, odehrávající se v 70. letech minulého století, i v mnohém tragikomický. Vážné situace, a že jich je, vás nutí často k hořkému smíchu. Láska téměř třicetileté studentky literatury Kitty k věhlasnému, o patnáct let staršímu, novináři Cliffovi je místy jako střižená z grotesky.

Nevěrník Clif je totiž spíše, než přitažlivý svůdník, tak zoufalá a často protivná figurka. Neubráníte se protáčení očí nebo kroutění hlavy nad tím, jak s ním Kitty může vůbec vydržet.

Ti dva se do sebe zakoukali během jedné pracovní akce, kdy ona jemu tlumočila. Od té doby se spolu scházejí v nejrůznějších hotelech Evropy, v drahých pokojích a žijí jako společenská smetánka. Vášeň mezi nimi roste, ale stejně tak i přibývají problémy.

Především Cliff má nevyřešený vztah s manželkou, kterou střídavě nenávidí nebo lituje. Navíc je spojuje i dospívající syn. Když na něho přijdou jeho dny, změní se v závistivého a vyčítajícího ochmelku. Pije, kouří jako fabrika, rád se rve, a navíc Kitty brání ve studiu. Ona tak od něj odchází, aby se vzápětí za zvuku neustávajících slibů vracela nazpět. A to stále dokola ...

Jednou pozdě v noci jsem však sluchátko v polospánku zdvihla. Byl to Cliff: ,,Kitty, musíš se ke mně vrátit. Na kolenou tě prosím o prominutí. Už nemůžu ani jíst, ani spát, ani myslet, sotva můžu psát, bez tebe jsem polomrtvý! Najmu jiný byt, větší, hezčí, dostaneš nové perly, můžeš si je vybrat u nejlepšího klenotníka v Paříži. Kitty, ráno musím do Kodaně. Poletím přes Vídeň. Zítra večer budu u tebe."
,,Nemám čas."
....
Zase začal plakat. Nehnula jsem brvou.
,,Clifforde, jestli chceš, abych se s tebou někdy normálně bavila, tak mě prosím nech být! Pošli mi moje věci, ale prosím žádné dopisy ani telegramy..."
,,Ještě jsou nějaké dopisy na cestě."
,,Děkuju. Rozhodně si je nepřečtu."


Většina děje se tak, jen s mírnými obměnami, neustále vlastně opakuje. Navzdory tomu se příběh čte výborně. Tempo vyprávění je rychlé a děj se tak posouvá kvapem vpřed.

Tato retro tragikomedie vypráví o tom, jak může vypadat i skončit vztah se ženatým mužem. Příjemný a oddechový příběh, ale v reálu...Děkuji, nechci. Se ženáčem nikdy!

Komentáře (0)

kniha Adieu, Vídni – Bonjour, Paříži recenze