Sci-fi i pro lidi, kteří nečtou sci-fi

recenze Marťan (2015)

Sci-fi i pro lidi, kteří nečtou sci-fi
Dobrá kniha se pozná podle toho, že člověka naprosto pohltí. Ze mě se proto během čtení Marťana stal skutečně obyvatel rudé planety. Ve škole jsem si na Wikipedii hledal články o Marsu, o výzkumech, které na něm byly provedeny, i články o případné kolonizaci…

Tak blízko a přitom tak daleko. Čtvrtá planeta sluneční soustavy lidstvo fascinovala od počátku věků. Kdysi tam prý byly oceány, dnes po nich zbyly jenom vyprahlé kaňony. Ale mohl by se po milionech let život na rudou planetu vrátit?

Všichni chtějí na Mars. Kromě těch, kdo na něm už jsou a nemůžou domů na Zemi.

Uvíznul jsem na Marsu. Nemůžu komunikovat se Zemí. Všichni si myslí, že jsem po smrti. Jsem v Habu, který byl navržen na jednatřicet dní.

Jestli se porouchá oxygenátor, udusím se. Pokud se pokazí recyklace vody, umřu žízní. Když Hab přestane těsnit, jen tak vybuchnu. A jestliže se nic z toho nepřihodí, nakonec mi dojdou potraviny a zemřu hladem.


Andy Weir v Marťanovi rozehrává minimalistickou zápletku – jeden člověk, kosmonaut zapomenutý svými kolegy, na celé obří planetě. Zásoby jídla, vody a vzduchu jsou omezené, přístroje poškozené. Nemá, jak kontaktovat Zemi.

Naštěstí to není obyčejný člověk, je to Mark Watney. Léta na tuto misi trénoval, léta studoval techniku i botaniku. A tyhle svoje znalosti (spolu s omezeným množstvím nářadí a pomůcek) teď musí využít, aby na nehostinné planetě přežil.

Líbí se mi, jak je autor důmyslný. Má všechno důkladně nastudované a čtenář tak snadno uvěří, že se to skutečně děje. Reálnému dojmu napomáhá i to, že jde o sci-fi, ve kterém se neobjevují supermoderní vesmírné lodě, laserové zbraně ani sexy mimozemšťanky. Do vesmíru se létá v nepohodlných a hrozně drahých krabicích, jídlo z tuby nemá žádnou chuť, kafe se rozpouští v podobě kapslí.

Jestli se někdy lidstvo vydá na Mars, takhle to bude vypadat. To si pište.

Marťan vlastně ani není sci-fi. Fikce tam moc není. Je to spíš dobrodružný příběh, trochu thriller, možná by to šlo označit i jako „životní příběh“ nebo „životní osud“. Je to sci-fi pro lidi, kteří sci-fi normálně nečtou.

Bavilo mě zákulisí NASA. Pokusy vědců ze Země Marka zachránit, když zjistí, že je naživu. Bavilo mě sledovat spolu s novináři a diváky na celém světě, jak všichni spojí síly (a mozky) ve snaze zachránit jednoho člověka. Jak Mark říká: „Lidé mají vrozený instinkt pomáhat dalším lidem.“ To je podle mě krásné.

Kniha je psána v ich formě pomocí deníků, což přidává na intimitě. Mark Watney zpočátku ani nepočítá s tím, že by se mohl zachránit, proto je zcela otevřený, ale přesto všechno vtipkuje a snaží si zachovat svůj optimismus. To mi na hlavním hrdinovi přišlo sympatické.

Řekl bych, že se kniha bude líbit spíš mužům, objevuje se tam dost vědeckých pojmů, ale já se například ve fyzice, chemii ani biologii vůbec nevyznám a stejně jsem si čtení naprosto užil. Dokonce to ve mně podnítilo něco si o vědě přečíst, za to taky palec nahoru! (Je to víc motivující než můj učitel fyziky z gymplu).

Marťan je jedna z nejzábavnějších a nejpropracovanějších knih, které jsem v poslední době četl. Při otáčení stránek úplně vidíte ty narudlé pláně, prašné kaňony, cítíte pach svého vlastního těla, slyšíte tiché hučení strojů…

Je to kniha, která vás přenese na Mars. A připravte se na to, že vám okolí při čtení bude připadat vzdálené několik milionů kilometrů.

autor: Babouš · 05.02.2015 v 12:55 · přečteno 1642x

Komentáře (2)

kniha Marťan recenze

Lorrainee
15.02.2015

Bože hrozně se těším až se pošta konečne dokope k doručení...

Ikkju
07.02.2015

Tahle knížka vypadá hodně lákavě, dík za recku