Sázka na jistotu

recenze

Pilíře země (2001) / RyxiraAmyGinger
Sázka na jistotu
Jsou historické romány, historické romány a historické romány (a možná ještě jedny historické romány). Ty první psali či píšou Henryk Sienkiewicz nebo Umberto Eco, druhé Ken Follett nebo Leon Uris a pak je ten zbytek (čtvrtá kategorie je extra pro Vlastimila Vondrušku). Jinými slovy, Pilíře země se největším historickým románům rovnat nemohou, přesto jsou hodně dobré - také proto (nebo snad navzdory tomu?), že je Ken Follet napsal podle tisíckrát ověřené šablony.

Ta šablona obsahuje následující položky: poutavá a dramatická historická událost nebo epocha, výrazné postavy, které oplývají nesčetnými schopnostmi a dovednostmi a jsou buď krásné a ušlechtilé nebo odpudivé jak fyzicky, tak povahově (krásný padouch nebo ošklivý dobrák se vyskytují výjimečně). Kladní hrdinové čelí nesčetným životním peripetiím, kolikrát jsou na dně, ale vždy se znova zvednou a jdou dál, až nakonec dojdou k definitivnímu a zaslouženému triumfu. Zloduchové jsou nakonec po zásluze potrestáni, pokud se nad nimi náhodou některá z ušlechtilých postav nesmiluje. Samozřejmě nechybí vášnivá láska, stejně vášnivá nenávist a obecně všechny emoce jsou velice silné.

Všechno tohle v Pilířích země najdeme - všechno tohle a ještě víc, protože děj se točí kolem výstavby katedrály ve městě Kingsbridge a protože to byla fascinace katedrálními stavbami, co přivedlo Kena Folletta k sepsání tohoto objemného románu (přes 900 stran!), architektuře a technickým aspektům stavby je v knize věnován značný prostor (mě osobně tyhle pasáže malinko nudily, jsou často velice detailní).

K ději samotnému už asi netřeba nic dodávat. Autor je velmi zručný spisovatel, takže děj nikde nedrhne a ubíhá naopak velmi svižně. Vzhledem k tomu, že je to opravdu bichle (zvlášť ve velkorysém novém vydání od Kalibru), jsem byla ochotná dělat skutečně psí kusy, abych knihu vybalancovala na opěrce lékařského křesla, v nemocniční posteli i na klíně vedle spícího miminka a mohla si přečíst dalších pár (set) stránek.

Není to samozřejmě žádná veleliteratura, byť bych se Pilíře země v obrovské záplavě knih, které u nás vycházejí, nebála označit za kvalitní (považuji se za náročnější čtenářku, ale obvykle dávám přednost současným dramatům před Bratry Karamazovými). Pokud vás baví moderní historické romány a nebojíte se dlouhých příběhů s tisíci zvraty, pak je velká šance, že vás Pilíře země dostanou stejně jako mě.

P. S. Doporučuju i stejnojmenný seriál.

Komentáře (0)

kniha Pilíře země recenze