Sama sebou

recenze

Každý den něco hledáme, něco ztrácíme i nalézáme. Někdy je hledání zábava, jindy k vzteku, a často si ani neuvědomujeme, že něco hledáme, dokud to nenajdeme. Nebo dokud si to nenajde nás. Mnohdy je ale nejtěžší najít sebe sama…

Britská spisovatelka Jojo Moyesová se už dávno stala stálicí mezi literárními hvězdami. Napsala desítky románů, z nichž všechny jsou čtenářským (převážně ženským) publikem přijímány s nadšením a kladnými ohlasy. Kousek nad ostatními ale přeci jen vyčnívá příběh mladé ošetřovatelky Louisy Clarkové a kvadruplegika Willa Traynora nazvaný Než jsem tě poznala, který se dočkal i filmového zpracování.

Ačkoliv samotné vyústění tohoto románu zanechalo široký prostor pro dotváření toho, co se mohlo dít dál, jaké životní eskapády mohly následovat, jevilo se přesto jako uvážlivější ponechat dopsání osudu Louisy na fantazii každého jednotlivého čtenáře. Moyesová nakonec stejně neodolala a pustila se do náročného úkolu - napsala pokračování pod názvem Život po tobě. Zbývá doplnit, že velmi zdařilé!

V letošním roce přihodila další bonus - třetí díl, avizovaný jako poslední. Čerstvě vyšel tento román v překladu i u nás, pod názvem Sama sebou. Jeho děj začíná momentem, kdy Louisa Clarková přilétá do New Yorku pracovat jako asistentka manželky jednoho místního boháče. Její přítel, záchranář Sam, zůstává v Londýně. Vzájemná dohoda mezi nimi zní, že takové uspořádání bude na rok.

Nový život Louisu pohltí. Velkoměsto, které nikdy nespí, a možnost nahlédnout v rámci plnění pracovních úkolů do společnosti newyorské smetánky, je nevšední zkušeností. Když už pomalu hrozí, že přeci jen toto nablýskané pozlátko začne čtenáři hořknout v ústech, přichází Moyesová, zhruba v polovině knihy, s obratem, který vdechne příběhu do plic příval čerstvého vzduchu.

Sympatická a stále tak krásně potrhlá a dobrosrdečná Louisa poznává i tu odvrácenější tvář New Yorku. Osobní trampoty, přešlapy i životní ztráty ji posouvají na rozcestí vlastní budoucnosti. Ukazatele směru v podobě „Willova dvojníka“, stařenky s prořízlou pusou - paní De Wittové - s věčně nerudným mopslíkem u nohou, či Louisina neutuchající vášeň k retro oděvům jsou zdánlivě nevýznamnými, ale možná nakonec o to důležitějšími směrovkami…

Sama sebou je umně namíchaný koktejl smutku, samoty, nostalgie, odvahy, humoru, nepravděpodobných přátelství, zklamání a lásky. Jojo Moyesová se svou citlivou a nevtíravou rukou dotýká čtenářova srdce i duše. S podmanivou přesvědčivostí ilustruje, jak nevyzpytatelné jsou cesty osudu, jak často si člověk uvědomí skutečnou cenu toho, co má, až když o to přijde, jak nalezení sama sebe je složitější, než se zdá. A jakou nevyslovitelnou hodnotu mají ti lidé, kteří nám ten směr ukazují…

Sama sebou je velmi vydařené zakončení osudů Louisy Clarkové, kterému nechybí humor, napětí a široká škála emocí. Krásně smutné, či chcete-li, smutně krásné pohlazení po duši.

Komentáře (0)