S Colleen je to pro mě navždycky

recenze

Ztracená naděje (2014) / Bolkonská (252 views)
S Colleen je to pro mě navždycky
To samé ještě jednou. Jenom tentokrát vám to všechno povypráví Holder. Rošťák Holder, s tetováním a svaly a nadbytkem energie. Mocný a zároveň zranitelný a všechno dohromady, jen ne to, co je na obálce. Na obálku zabloudil kluk z nějakého úplně jiného příběhu, není možné, aby měl cokoli společného s Holderem.

Když vás nějaká kniha skutečně osloví – nebo ne, „osloví“ je bídný výraz, úplně čajový, ještě jednou.

Když vás pošle do kolen, vezme vám dech, rozesměje vás, rozpláče, přinutí přemýšlet, pak se z něj stává něco jako vaše vlastnictví. Přinejmenším ji tak začnete (třebaže mimoděk) chápat. Je to najednou velmi osobní záležitost, když se někdo například rozhodne ji zfilmovat (a vůbec se vás nezeptá, koho vidíte v hlavních rolích).

Podobně zneklidněná jsem se cítila při myšlence, že existuje nějaký druhý díl románu Bez naděje. Tedy ani ne druhý díl, to by ještě bylo v pořádku. Prostě jen – to samé ještě jednou. Proč to Hooverová udělala? Pod nátlakem fanoušků? Proč otevírat něco, co je ukončené, rýpat se v něčem, čemu přece nechybělo moc k dokonalosti?

Ale jasně, že jsem si to přečetla.

Kdokoli četl Bez naděje, přečte si i tohle. Zvědavost nám nedá!

A děláme dobře. Ať byly autorčiny pohnutky jakékoli, byl to vlastně skvělý nápad. Nuda to není ani trochu, dozvídáte se toho spoustu o Holderovi a jaké to pro něj bylo v letech po smrti jeho sestry, pomalu dáváte dohromady kousky skládačky a to, že víte, jak to celé skončí, vás ani nejmíň netrápí.

Vypsala jsem si z toho asi deset úryvečků a citátů – ale i to je jaksi osobní, jakoby z deníku, o to se nepodělím, najděte si tam vlastní oblíbené! Jenom tenhle jeden, který už je asi celkem profláklý, ale proto o nic méně krásný:

„Do hajzlu se všema poprvý, Sky. Pro mě je důležitý jen to, že s tebou je to navždycky.“

Mocná romanťárna! Další si kupuju anglicky, nemíním čekat, až se to tady všechno pomalu přeloží. Vím, že tohle není zrovna klasická recenze. No co. Hooverová taky není zrovna klasická spisovatelka. Z jejích knih prýští emoce, z mého článku doufám rovněž – a to je snad nejlepší doporučení...

Komentáře (0)

kniha Ztracená naděje recenze