Růže podzimu

recenze

Růže podzimu (2014) 3 z 5

/ Nikolaoss

Na knihu Růže podzimu jsem se těšila. Jednak má opět krásnou obálku a dvak je to druhý díl knihy Temná hrdinka, která byla velmi příjemným čtením.
Děj knihy se tentokrát neodehrává mezi vampýry v druhé dimenzi ale v první dimenzi mezi lidmi a Čaromocnými. Hlavní hrdinkou je vévodkyně Autumn Rose (nesnáším to přeložené Růže podzimu) a princ vládnoucí rodiny Čaromocných Fallon. Ve vyprávění příběhu se nám tito dva střídají, na což jsem si zvykla už v Temné hrdince.

Že je Autumn Rose První hrdinka jsme věděli už z předchozí knihy. V této se vracíme na začátek, kdy to ještě neví ani ona sama. Je jí 15, chodí do normální školy v lidském světě, pracuje v kavárně a krom toho je také strážkyní školy. Tu má za úkol hlídat před Exterminy, což je jakási obdoba lovců vampýrů, jen tihle mají zálusk na Čaromocné. Nedávno jí zemřela babička a tak je z toho Rose celá rozhozená a krom toho ji také ve škole šikanují spolužačky. Situace se otočí, když školu začne navštěvovat i princ Fallon a prozradí žákům Rosino pečlivě skrývané tajemství – je anglickou vévodkyní.

Tato druhá kniha i přes to, že byla autorsky „vyspělejší“ mě bavila o něco málo méně než Temná hrdinka. Možná proto, že mi Rose připadala občas nevysvětlitelně hysterická a kvůli některým věcem moc vyváděla. Byla až moc krásná, až moc ušlechtilá a nevinná a Fallon byl trochu moc zamilovaný trouba a trochu moc po něm šílely všechny holky ve škole. Také potenciál Čaromocných mi připadal nevyužitý, krom létání (toho využívali až moc), ale co ostatní magie? Přece ji nemohli používat jen na posílání zavazadel, úpravu vlasů a oblékání, jak to v knize bylo. Na konci se sice objevil jakýsi magický rituál, ale opět jen mlhavě naznačený. Slečna autorka se mohla trochu více zabývat magií, když už zasadila děj mezi čaroděje, místo toho utratila zbytečně moc stránek na Autumnino duševní rozervano.

Kniha nebyla úplně špatná, ale kdyby to byl první díl série, tak už druhý číst nejspíš nebudu. Takhle musím doufat, že to byl pouze mírně nepovedený krůček mezi skvělým prvním dílem a zatím záhadným třetím. Slečna autorka si svým členěním na devět dimenzí otevřela cestu nejen k upírům a čarodějům, ještě byli zmíněni také vlkodlaci a elfové a pak něco jako vodní lidé, tak jsem mocně zvědavá na další díly knihy, jestli budou. Vzhledem k tomu, že kniha doputovala do Levných knih, tomu moc nadějí nedávám, ale necháme se překvapit.