Rozutíkané piruety

recenze

Baletky (2020) / CleoXandra
Rozutíkané piruety
Knížku jsem si přečetla na doporučení a popravdě řečeno dopředu vůbec netušila, co mě čeká. Musím přiznat, že jsem i navzdory nezvykle střídmě potištěným stránkám postupovala pomalu a s pocitem, že to nejspíš ani nedokážu dočíst. Divoce oscilující výsledné dojmy mě přiměly podrobit Baletky stručné reflexi.
Začnu autorčiným „rukopisem“. Svým způsobem mi připomněl Půjčovnu andělů od Blanky Fišerové – zase takové chaotické, rozhárané, těžko srozumitelné „nejasno“, v němž se člověk ztrácí a má problém udržet pozornost. Chápu, co tímhle autoři (resp. autorky) sledují: místo vyprávění příběhu touží projektovat své pocity, nálady, prostě kus svého nitra. Nic proti tomu, ovšem takto pojatá kniha se v extrémním případě stává málo sdělnou. A nedokáže-li se do ní čtenář náležitě vcítit, tak se s ní úplně mine. Nazvat Baletky románem je podle mě tedy chybné. Spíš je vidím jako hodně experimentální uměleckou reportáž, poskládanou coby změť jednotlivých střípků a výjevů.
Suma sumárum, forma mě spíše odrazovala. Do tohoto konstatování zahrnuji již zmíněné podivné grafické řešení, které mi opět připomnělo Půjčovnu andělů: skoro prázdné stránky s minimem textu. Ano, i tady chápu záměr, ale není mi blízký.
Dobře, přejděme k obsahu sdělení (byť sdělnou bych publikaci zrovna nenazvala, jak zmíněno výše). Nahlížíme v něm do hodně specifického světa umělecké branže, která klade na své protagonisty enormní nároky - fyzické i psychické. Zničující řeholi jsou podrobeny už docela malé holčičky, z nichž postupně vyrůstají rozličně deformované bytosti, jež se mnohdy cítí dobře (a sebejistě) pouze ve svém výjimečném světě. Jakmile tento bizarní kokon opustí, jsou konfrontovány s realitou, v níž se dost obtížně aklimatizují.
Jako žena jsem se pochopitelně do jejich emocí celkem hladce vciťovala. A nebylo mi v tom příjemně. Už proto, že moje matka za mlada snila o kariéře baletky (nevyšlo jí to) a zkoušela do tohoto oboru nasměrovat i mně (ani to jí naštěstí nevyšlo). Kniha mi rovněž navodila určité konotace s pozoruhodným filmem Black Swan (režie D. Aronofsky, 2010). Kdo ho neviděl, doporučuji. S Baletkami Miřenky Čechové má leccos společného.
Pojďme na plus-mínus zhodnocení:
Plusy: zajímavé téma, neotřelé zpracování a silné sdělení (sice těžko čitelné, ale přece).
Mínusy: těžko přijatelná forma, aspoň pro mě. Kniha je chaotická, nesouvislé, špatně srozumitelná. Rovněž grafické řešení vidím jako slabinu, byť autorce určitě připadá efektní.
Sečteno, podtrženo: chápu, že Baletky leckoho zaujmou. Stejně tak chápu, že je leckdo zavrhne. Zase jeden z nekonvenčních experimentů, jež vyvolávají nikoli průměrné, leč ostře hraniční dojmy.

Recenze je zveřejněna i na mém blogu "Přečteno mezi řádky":
cleoxandrablog.mozello.cz/blog/params/post/2065677/rozutikane-piruety

Komentáře (1)

kniha Baletky recenze

Karathen
13. dubna

Mám ji objednanou. Díky za recenzi, aspoň vím, co čekat. :)