Rozloučení s podivnými

recenze

Poslední, co Jacob Portman viděl, než svět potemněl, byla děsivá a důvěrně známá tvář. Najednou se spolu s Noor ocitá na místě, kde všechno začalo – v domě svého dědečka. Jacob netuší, jak se jim podařilo vyváznout ze smyčky V, ale jedno ví jistě: Caul je zpět a neustane, dokud svět Podivných neobrátí v prach.

Ransoma Riggse netřeba představovat. Tento americký autor stojí za příběhem o Podivných dětech, které si získaly celosvětový věhlas. Cestu svých hrdinů Riggs završil šestým a zároveň závěrečným dílem Zkáza Ďáblova akru.

Začátek posledního dílu začíná tam, kde skončil předchozí. Jacob s Noor se vzpamatovávají ze zničení smyčky V. Ale ani v domě Jacobova dědečka jim netvoři nedají pokoj a utéct zpět do Ďáblova akru se povede až za pomoci starých známých. Proroctví o sedmi emancipátorech je konečně dešifrované a poslední dílky skládačky zapadnou na své místo. Jenomže nic není ve světě Podivných jednoduché a komplikace a sebe nenechají dlouho čekat.

Jacob se s podivnými musí vydat na bojiště První světové války, aby našli smyčku, místa setkávání sedmi emancipátorů. Jenže Caul je silnější, než se zdá a výhody, které Podivní dosud měli, padají jedna po druhé. Podaří se Caula zastavit, nebo skončí finální bitva o Ďáblův neúspěchem?

Přiznám se, že jsem se závěrečného dílu trochu bála. V Ptačím sněmu Riggs posunul laťku hodně vysoko, příběh dostal syrovější a hororovější nádech. S prvními stránkami se moje obavy ukázaly jako liché. Ano, najdeme tu sice stále stejný koncept pronásledování netvory a cestování časem různými smyčkami i detaily, které autorovi odpustíte. Zkázu Ďáblova akru nepustíte z ruky, dokud ji nedočtete. A co víc, je nepředvídatelná. Pokud jsem v nějaké kapitole tušila, kam se příběh bude ubírat, Ransom Riggs mě ve většině případů překvapil a příběh poslal jiným směrem. Napětí i akce je tu zkrátka víc než dost a mnohdy se zdá, že je studnice autorovy fantasie zkrátka nevyčerpatelná.

Jako vždy potěší setkán se starými známými, bez kterých by Sirotčinec nebyl to správné ořechové. Ke slovu se navíc dostanou i Podivní, kteří dosud neměli tolik prostoru. Addison je zkrátka Adisson, jehož průpovídky přimějí k potulenému úsměvu. Enoch dokonale rozvede svůj um a scény s výslechem V patří vůbec k čisté esenci toho nejbizarnějšího, co se dá ve světě Podivných zažít. Horatiovy vize se konečně dočkají uznání, neboť na nich bude záviset život dětí i osud ostatních. A mnozí čtenáři zjistí, že Povídky podivných nejsou jen pohádkami na dobrou noc. Naopak skrývají v sobě netušená poselství a děti dovedou právě na válečná bojiště. Akce střídá pátrání, dobrodružství neúspěchy a samotný závěr, boj s Caulem, Riggs ukončil opravdu promyšleně a velmi, velmi nečekaně.

Velké finále Sirotčince se Ransomu Riggsovi povedlo se vší parádou. Oceňuji, že autor příběh ukončil šestým dílem a zbytečně jej nenatahoval, čímž měla celá série spíš vzestupnou tendenci. Veškeré osudy, tajemství, nedovysvětlené události se autorovi podařilo uzavřít tak, aby čtenáři nezůstal nic dlužen. Konec je třešničkou na dortu, trochu pohádkový, navzdory všem děsivým událostem, ke kterým došlo v celé sérii. Na druhou stranu je přesně takový, jaký si Podivné děti zaslouží a jaký vůbec čtenář očekává. A je to jen dobře!

Komentáře (0)